str. 428
se člověk upek!« Slíkla klobouk a vrchní šat, spodem samé krajky byly sukničky. Byla to hotová Venuše. Když si vše uložila, odešla do druhého pokoje a už jsom jí neviděl, až večer, a to hovořila s děvčaty, jen chvílemi na mne přívětivě pohlédla a sklopila své jasné, modré oči, a tak to šlo každý skoro den.
Bylo to ve středu večer, právě jsme byli u stolu, přijde nějaká žena a ptá se, jestli dobře přišla k paní Zelenkové. Teta praví: »Ano, já sem to!« Ona na to praví: »Jejich paní dcera Rezinka prosí, by tam hned přišli, že čeká malého hosta!« Teta hodila lžicí a okamžitě běžela za ženou-a teprva druhého dne večer přišla a s radostí vypravovala, že ji Bůh obdařil synáčkem a v neděli že nás obadva prosejí, bysme i s hol-kama přišli na krtiny.
Kdo to slyšel jako já, myslel jsem si: »Děj se, co děj, budem sami doma, pokusím se o to, bych zvěděl, jestli mne přece miluje !« V sobotu večer po výplatě šel jsem koupit skromný, ale čistý deštník, by jí mohl tak sloužit za slunečník a dobře jsem ho ukryl, by ho žádný
neviděl. V neděli ráno Bábi mně podává čisté, vyžehlené prádlo a s úsméchem praví: »Ten tejden s naší Marijí jsem prala já, když naše paní byla u paní Rezi, není-li to dobře, tak mně nedají od práce nic !« a se smíchem odběhla zase do pokoje. Po snídaní šel jsem do kostela, po kázání a velké mši svaté šel jsem domů, teta byla již pryč a moje potěšení s dcerou Marií strojily oběd, na stůl se dávalo jídlo a po modlitbě místo tety dával na talíře (strýc) sám, kouká a praví: »Kde máš pátej talíř? Dyť jsme jen čtyři!« Strejček pravil na to: »Když tu nesedí paní, tak ať tu sedí kuchařka !« Sel pro ni, pojal ji za ruku, táhl ji ke stolu. Mně věru dobře chutnalo, ale ona pro samý stud a rdění skorém nic nejedla.
Bylo asi půl třetí, Baruška oblíkala holky a já se také oblékl a šel na požehnání, a po čtvrté hodině jsem byl doma, co ale k mému uleknutí vidím ! Baruška sedí u stolu, kalanterii drží v ruce a až zrovna hlasitě pláče. Já zůstal stát jako bleskem omráčený, dám
