18. Dřevěný kostelík ve Velké Hrabové (u Mor. Ostravy).

Média, pravil (jsem): »Ta jedna chatrná košile se rozstřihá a s ní se ty tři dobře vyspravějí

Já byl celý šťastný, myslel jsem sobě : »Teď s ní předce můžeš směleji někdy mluvit. Dyť počla sama, ona mě má přec ráda!« Na to jsem šel jako každou neděli do kostela, ráno i odpoledne na požehnání, bych v kostele s lidmi si zazpíval. Tenkráte ale více jsem myslel, Bůh mne odpusť myšlenky, více na sličnou Bábinku, nežli na pobožnost. Sotva že jsem pobožnost dokonal, kráčel jsem zrovna domů, jindy jsem si vyšel nz procházku, koukám, kde Bábi, není tu, kde pak asi je, tu se otevrou dveře a ona zde, celá řičná a zarděná, praví: »To je tam parno, že by