21. Kostel huculský v Cerhanovce.

klobouk na postel, kabát jsem svlekl a dal do šatníku a přistoupím k ní, vzal jsem ji za ruku a přívětivě k ní promluvím : »Ale má drahá duše, co se jim tak hrozného přihodilo, že sobě naříkají, řeknou mně U Na ta. slova velmi bystře na mě pohlédla, ještě několik slzí se jí po spanilých tvářích ronilo, vzdechla sobě, pravila : »Docela nic ! Toliko jsem si vzpomněla na svou opuštěnost od mládí.«

Částka desátá. První vyznání lásky a mé do světa cestování od milenky. Já se jí nyní s pravou, soucitnosti tázal, zdaliž má přece nějaké příbuzenstvo. Ona si vzdychla a praví: »Ba žádného, krom Boha nebeského a toho kdybych se nedržela, doví, co by ze mne bylo, svět je svůdný a lidé v něm ošemetný, že nelze ani pochopiti, neboť vím, co jsem již zkusila a sám Bůh vi, co ještě vystáti musím«. Já si k ní blíže přisedl a pravím: »Drahá Bábinko (a ruce jsem složil na prsa), Bůh ať jo mým svědkem, byť by jich celej svět opustil, já jich nikdy neopustím;1 nebo od prvního jich spatření vrytý byl jejich sličný obličej hluboko do srdce mého a často si myslím, že bez nich ani nechci na světě živu býti. Já je miluju jako celej život svůj a přísahám Bohu, že i je nikdy neopustím. Když v tom bude vůle Boží, budou mou ženou!« : Celou tu řeč stále na mě upřímně hleděla, pak vzdechla sobě a praví: »Milý pane Franc, tak mnohý milenec mluví a skláme děvče, které je možné a v letech rovné. Já ale ubohá jsem tak chudá, že nemám ani