se spolu bavili!« Na to strejček pravil: »Tys bláhová, ¦ ženo! Taky se dvoum milencům stejská, když sou sami?« Pak se ještě všelicos hovořilo, až šli všichni na odpočinutí. Ráno jsem se strojil do práce, kdo šel první z pokoje ven do síně, jako Baruška. Pohledem jsme si dali dobrý den. Teď jsme byli oba šťastní. Já jí leckdys koupil nějaké pěkné ovoce; později také pár hroznů vína a ledacos. Brzy to zpozorovali lidé naši, nebyli proti tomu. Teta mně domlouvala, bych jí neopouštěl, že je hodná ženská. Tak a dál a dále počali jsme bez ostýchání veřejně mluviti, já stále pracoval a nic marně nevydával.

Až do zámrazu jsem na té stavbě skorém pracoval. Na to se přiblížil den sv. Barbory: Co asi mám koupiti své milované družce vázaného? Peníze jsem měl od počátku svého spoření, ještě jsem si ňákou částku přischráněl, i koupil jsem jí za čtyři zlaté zimní šátek přes sebe; neboř ho velice potřebovala. Tu radost nelze popsati. Blížily se vánoce, já přestal pracovati, ale opět jsem se živil v Podskalí a každou neděli a svátek skrze celý rok jsem zpíval v chrámu Páně. Strejc počal znáhla jaksi proti nám brojiti. Ona si mně to postěžovala, mě to bolelo. I vedle bydlel v tom samém domě jeden letný muž. Ten dělal na vodě i se ženou, řezali spolu klády a štípali na polena, takto ale byl zedník, a měli asi 1 Dietou dceru, ta chodila do šití. I já jsem si mu postěžoval, ale on i jeho žena pravili: »I stčhujou se k nám, třeba hned, platčjí tejdně, místa je tam dost a světla u okna také dost.« Bez velkého rozmejšlení dal jsem dva zlaté závdavku, že se do neděle tam octnem. Teď jsem opravdu sáhl do peněz, šel jsem, koupil jsem postel, obstárlý prádelník, stolek, dvě židlice, a na rynku u staré mramorové kašny najal jsem vo-zejčkáře a také jsem s ním smluvil, co bude chtíti, by to se vncSlo do pokoje, udal jsem mu číslo domu a rychle jsem šel do ohrady, by moje domácí nová šla otevříti pokoj, ať to postavějí, kde chce, večer že se to urovná a prosil jsem ji, by to zůstalo tajné, aby teta ani Bábi docela nic nevěděly. Nežli přijeli s dvoukolovým vozejkem, ona už tam čekala, já při tom nebyl, každý koukal, kdo se k dřevoštěpovi stěhuje, a on žádný.

Večer jsem přišel dle obyčeje domů a po večeři si sedla Baruška u mně, počala šeptem vypravovati o tom stěhování, že přivezli nábytek a jiného nic a žádný, čí to jest, při tom nebyl. Po večeři jsme šli na lože své. Co pak asi dělal můj budoucí soused, i ještě ten den vše nářadí dali náležitě do pořádku, a ještě bylo místa dost. Na to druhý den šel. jsem k nim na vodu, radil jsem se, že je dnes pátek a v neděli že chci narukovat. Oni na to oba pravili: »Dobře, koupějí slamník a ňákou pokrývku, přinesou to sem, tady máme několik otep, co jich bude potřebí, jim odprodáme a já jim nacpu slamník.«

Já riíěl u sebo všechny moje peníze, jen ty u tety, co jsem měl ve spořitelně, ne. Koupil jsem slamník, dvě zánovný prostěradla, dva stolní ubrusy a též dva ručníky a nesl jsem to k ní. Bylo právě poledne, oni seděli, jedli jen chléb a pivo u Bastlů v hostinci. Já ji vyvolal ven a ty věci jsem ji «kázal. Divila se tomu, že to je za půl darmo. Na to pravila,