25. Kostel ve Vojnilově z r. 1609.

Karlov. Chce za tři kusy 15 zl!« »To já tolik nedám, proto že už ani nemám!« »A ona ráda sleví, jak uvidí peníze. Přijdou sem ve 4 hodiny, budem hotovi.« Bylo již šero a jistě byli hotovi. Přijdem tam, postel čistá, vystlaná na ní 5 kusů peřin, 2 velké a tři malé. Praví, že chce za tu vrchnici 12 zl. a za polštáře po 2 a zl. 1. že sleví, za 15 zl. že to dá. Po dlouhém smlouvání je dala za 11 zl., ještě půjčila nůši na ně a sousedka je odnesla domů. Druhý den všechno sousedka urovnala, postel vystlala, měla s tím hnedle celý den práce, pod slamník dala jednu otep a do slamníku dvě. Já jim dal jeden zlatý za práci a 30 kr. za slámu a oni ještě poděkovali.

Přišla Boží neděle, já šel na ranní a pravím, než jsem odešel, hezky hlasitě: »Poslechni, Baruško!« Ona se náramně za to slovo ty styděla. Ptá se, co chci? Pravím: »Uvař pro nás oběd, zde máš půl zlatého!« Ona peníz vzala, ani nepromluvila a já odešel do chrámu. Přijdu domů, strejček počal první do mě: »Poslechni, Franc, to já netrpím! Když vy jste spolu tak-daleko, že si již tykáte, to si hledejte někde jinej byt. Kde se to trpí, nebo kde se takové lidé přechovávají, tam Bůh odjímá všechno požehnání!« Já pravil: »Třebas hned, já, dá Pán Bůh, že ji povedu k oltáři a prolo musíme spolu hospodařit a spolu se i zdravovat, a když tomu chtějí, 1řeba ještě hned!« Bábi plakala a třásla se po celém těle. Já jí přívětivě pravil: »I mlé bláhová, vem košíček a šátek přes sebe a poď a už sem ani nepáchni!« »A kam pudu a kde vařit oběd!« To je vše vyjednáno u nich.