Předchozí 0470 Následující
str. 454
8. »Já víc bojovat nemohu, poroučím vše Pánu Bohu, to mé bojování!

Ó má kumpanie milá, špatně jsi mě ochránila v prvním potýkání.



9. Ježíš, Maria, duši mou poroučím pod ochranu tvou, mé věrné soldáty;

byl jsem věrný svému pánu, vojna nemůž být bez šrámu, konec činí všemu.«



10. Ve středu šel marš k Vožici,

k Černovicům, Kamenici,

k Hradci a Jihlavi.

Lid vycházel z lesů, ze skal, žádný se nesmál, spíš plakal,

svého jmění pykal.



11. Tak skončena bitva byla kolem městečka Jankova, , jest pověst pravdivá;

tam padl Kec a jiných sic vůdců, vojska mnoha tisíc, s císařské strany víc.



12. Podnes se lid tomu diví, že Jankovská pole krví zhusta se skropily; místem nemohl projíti, tak leželi lidé zbití,

s koňmi po nich jeli.



13. Jsou památky toho mnohé, kde leží vojsko oboje

v zemi zakopané; blíž kostelů v Ratměřicich, v Jankově, v Bedfichovicích, od svých oplakané.



14. Vzpomeň, nábožný křesťane, a řekni modlitbu Páně za to vojsko padlé: Odpočívejte v pokoji, jenž jste padli pro vlast v boji a krev svou vylili.

Vlasák i Dr. Pinsker uvádí ve svém textu důsledně »Gec«, což se mi zdá méně správné : nepíše-li se »Götz«, proč psáti »Gec«, jak jistě . lid jméno to nevyslovoval tehdy, právě'jako je tak nevyslovuje dnes. Ve známém přísloví říká se rovněž: »Pochodíš (pořídíš) jako Kec u Jankova.«

Ke konci uvádím slova Vlasákova o této písni: »V ústech starců zachovala se následující souvěká píseň o bitvě Jankovské, která pro zvláštní ráznost nápěvu i slohu toho věku zasluhuje, aby ušla zapomenutí.« (»Okres Votický«, str. 84.) Fr. Macháček poznamenává : »Zachovala se, ač již neúplná.« Možnost toho lze připustiti. Dr. Pinsker ve své cenné studii »Bitva u Jankova« prohlašuje píseň za novější původem, udává století 19., a uvádí pádné důvody, mezi jiným to, že vyskytují se v ní některá rčení z pozdější mnohem doby, slova zvukodobá že zavedena mnohem později v básnictví. Přiznávám, že píseň nemá veliké ceny, ale bez zajímavosti není, a nápěv rovněž. Novější rčení snad mohla se vlouditi do písně průběhem času, zvláště když se uchovávala jen ústním podáním.


Předchozí   Následující