v chrámu Páně neb kde polřeba žádá s tou nejlepší vzhlídnosti nápomocný býti. 5. Kdyby se jednomu neb druhému nelíbilo, v předepsaném čase výpovědí se musí spokojiti. S tím obě strany spokojeny jsouce, vlastníma podpisama stvrzují. 0 potvrzení žádají v největší pokoře a poníženosti vysoce důstojný velebný vikářský úřad Jistebnický. Jenž se stalo v Hostících dne 24, února 1841. Jan Smrčka učitel. Aloiz Maděra, pomocník. Franz Mausitz, farář.«

Ve školní kronice není napsáno, jak dlouho při takové »štanci« pomocník Maděra, děd rozvětvené učitelské rodiny v Hostících působil. Smrčka učiteloval zde od r. 1830—1879. Umřel u vysokém věku v Táboře 1890 2. prosince.

»Tak jož zas straši ten fošmistr,« říkala mně stará Vondróšková. »Tak vám béla stará Chvojka na lesto v lese, a jak tak hrabe, najedno se. vohlidne a před ňó stoji kun a na koňo šedi jakése meslevec. Peři za klobókem, plevajz a notes v roce. Vona se na ňé divá, divá a nic. Von si jo měřel a pořád a pořád psal cose do knižke. Pak zastrčel knižko do kapse a jel pryč. Jo vobešil takové strach, že jož ten lest ne-dohrabala a šla s takovó troško dorn. Des přešla dorn, tak to vekládá, a to teprv viděle, že to bel ten fošmistr, co ho zaklele na krkonošsky hoře. Vona již docházi doba. Voni ho zaklele jenom na padesát let. Bel to moc zlé člověk. To ho zaklínal neboštik páter-Héč — to bel moc hodné panáček, buh ho tam slav, ono. těch panáčku bélo koleknáct. Za-klinale ho na ždářenskym zámko. Mele na sobě pluvijále a každé měl svíčko. Najedno se von, milé fošmistr, přežene. Každymo terno milymo panáčkovi něco večetl a Héčovi povidá: »Te, deš bels chlapcem, -tak hokradls matce vece.« »Matka béla má a vece bele mé matke,« povidá Héč a tém ho zarážel. Najedno začnó řikat z latinskéch knih a to von vám všechém poshasinal te svičke až na páter Héča. Ten měl svičko pod pluvijálem a deš još dořikáyal, tak jo vetahl a milé fošmistr zmizeL A včel docházi doba a bode zas chodit. Člověk habe se bál hit do lesa. Jenom poslóehéte nehde tak v poledne, jak ho slešet hučet —«

V Němčících jest továrna na zámky. Když troubí v továrně poledne, ozvěna táhne se lesy, až Bůh ví kde. V Protivanově a okolí staří lidé myslí, že to huká ždářenský fošmistr zakletý.