str. 469
Keby ma mamička za červenu dala, dze by ona takú bledulinkú žala"?
Kerá je červená, ta vínečko pije, kerá panna bledá, tá chlapce miluje.
Co son sis urobila, keď sa iak na mna hněváš, (před každým ma ohováráš, žé ma věru tak necháš).
To sa može lachko stát, . ty ma .možeš tak nechat, (ale tebe lúto bude, keď ma vidzíš s iným stát),
Keď už išla na sobáš, a Janičko v okně stál, (od žalosci, od tažkosci na mamičku zavolal).
Ach, mamičko, mamko má, idzte mi pre malára, (nech mi hu on vymaluje, nech mi je před očima).
Keď malár nemohél ít, mosel Janičko umřít, (pre jennu falešnú pannu musel z toho světa ít).
Keď bolo po veselí, išla milá na vodu, (položila putenéčky, išla k milému hrobu).
Idz od hrobu mojjého, poslúchaj muža svého, (a mna nechaj odpočívat, až aj do nna súnneho).
Ach, milý möj, milý mój, falešnýs, ty frajjér bol, (falešné sis ty srcce mal, k inným pannám chodzieval).
*
Dolina, dolina, kamenný chonníček, dze je naša věrná láska, švarný šuhajíček?
Šuhajkova láska a moje sloboda, naše věrné miluvání jako (v) koši voda.
Škoda nasej lásky,
že sa nám tak trací,
a chto nám je na překážce,
nech mu Pán Boh placi.
*
Ej, ženy, ženy, poracteže mi, zlého já muža mám, keď vodu pije, dycky ma bije, že mu vínka nedám.
»Idz ty do póla, natrhaj želá, dzejakého kořená, ked to okusí, čert ho zát mosí a ty budeš slobonná.«
Ej ženy, ženy, poracteže mi, jako mu já zvonit dám. »Dva staré hrnce, hotové zvonce, tak mu ty zvonit daj.«
Ej ženy, ženy, poracteže mi, jakú mu já truhlu dám. »Práchnivá vrba, hotová truhla, takú mu ty truhlu daj.«
Ej, ženy, ženy, poracteže mi, jako ho já plakat mám; cibulu plela, oči si třela, tak ho oželela.
|
Jos. Košťál:
„Ohnivec“ v lípě.
Lípa u Nepolis naproti lesu zvanému »Opalice« jest velice stará; kmen její jest uvnitř vyhořelý. Prý z ní vycházel »ohnivec«. Za dávných dob měli dva rolníci role, jež dělila široká mez k lípě. Jeden z nich tioral mez a zabral sousedovi kus pole. Poškozený proklel škůdce, aby žil
|
