ražený. Teď nevěděl sedlák jiné rady, než že musí prasátko zabít. Švec tedy skočil do města zjednat řezníků, vybourali u stodoly jednu oploteň a jednu stěnu i se štítem, vyvedli prasátko na lada a bilo ho šestnáct řezníků čtrnácte dní a celá ves jim pomáhala. Nadělali jitrnic a měli se dobře, ale bachor byl tak náramný, že si umínili dát ho knížeti pánu presentem. Vystavěli tedy vůz o třech nápravách, bachor naložili, za-přáhli osm párů koní a vezli ho. Ale když přijeli na hráz vypuštěného rybníka, jedno zadní kolo se smeklo, vůz se nahnul, bachor spadl do rybníka, praskl a hned byl plný rybník bachořiny. Tu přiletěli ptáci a začali ji zobat. Švec vzal flintu, střelil mezi ně a všecko peří jim otloukl. Ale ptáci uletěli na veliký dub. Švec si myslil, že je tam snadno dostane. Vylezl na dub, ale ten byl dutý a švec spadl do dubu.

Když tam tak šest neděl ležel, zpoměl si, že má doma za dveřma pilu a sekeru. Chtěl si pro ně dojít, aby se vysekal, ale cestou přišel do jednoho lesa,'který byl sedm sáhů dlouhý a čtyři sáhy široký a v tom lese zabloudil a bloudil tam jednu zimu sedm let. Tak se z toho dubu dostal a ševcoval dál. Jednou večer povídá ženě, že si dojde na podnebí pro kousek šunky. Žena neříkala ničeho a švec šel, ale už se nevrátil. Tak to trvalo hodně dlouho, až přišla ševcová do kouta. Tu chtěla uříznouti kmotrům kousek šunky, šla na podnebí, ale sotva o šunku zavadila, uslyšela z ní náramný křik. Zavolala kmotry a ty vytáhly ze šunky ševče živého a zdravého. Tak se do ní zakousal, že z ní nezbyla než kůže. Tu si myslil švec, že by z ní byly dobré boty do mokra, protože je hodně mastná. Tak si je usušil, a když v nich ležel pod hruškou, přišli psi a sežrali mu je, a tak byl všemu konec.

V předešlých číslech Českého Lidu jest popsána hra v drápky. Také u nás v Sudomčři a v okolí na Boleslavsku hrají děvčata na jaře tuto hru, ale obyčejně ji jmenují hru »v lapáci«. Při vyhození každého kamínku zpěvným hlasem říkají: Lapáka prvního — lapáka druhýho — lapáka třetího atd. Když některá z děvčat dobře hraje a dlouho chybu neučiní, což ostatní děvčata bedlivě pozorují, aby vyhozený lapák do ruky dobře lapla, a nemohouce se dočkati, aby po -chybě hrály, počne některá zpívati: »Skázala ryba, aby byla chyba. Skázal sem rak, aby bylo tak.« . Když chybí, hraje druhá dívka, pokud také nechybí. Po té třetí atd. až do sta. Která nejdříve má ve hře sto, ta vyhrává, ostatní pak dohrávaji.