Provolání Jana Konopase r. 1860.

VMikovcově »Lumíru« (1860. str. 1224.) četl jsem zajímavé provolání, jež svědčí o neobvyklém porozumění autorově pro důležitost sbírání lidové poesie. Sám redaktor »Lumíra« F. B. Mikovec předesílá slova: »S potěšením četli jsme a rádi tuto podáváme provolání, sepsané čackým naším vlastencem panem Janem Konopasem, občanem ve vesnici Sudoměři u Mladé Boleslavi.*) Podáváme je v původní formě, jednoduché a rázné, jak nám zasláno bylo.«

»Sbírejme všeliké plody ducha národního! Nyní jest doba dlouhých večerů a spolu zimních prací v světnicích, jako předení, draní, šití a j. Byly by to práce omrzelé, kdyby se k nim nepřipojovala příjemná jakás zábava. Obyčejné takové záhavy v hospodářských rodinách venkovských bývají: zpěv písní národních i jiných, vypravování pohádek, ukládání hádanek,někdy i hraní rozličných nevinných her. Mezitím povídává se o některé národní slavnosti neb obyčeji, při čemž je slyšeti mnohou pověru, mnohé přísloví a pořekadlo. A zajisté jest to lepší nežli překlepávání a pomlouvání sousedstva. Někde čtou se i knihy. — Na takové večerní zábavy upozorňuji Vás, pánové, kteří k nim příležitost máte,, a Vás, hospodářové, kteří perem vládnouti umíte, dovedouce všelicos popsati, jakož to z Hospodářských novin pozorovati jest. Teď v zimě máte ke čtení a psaní více času nežli v létě, časopisy se brzo přečtou a zbývá pak ještě času ku čtení hospodářských a jiných kněh a k psaní též. Tuť upozorňuji Vás na výše dotčené večery, poskytující Vám dosti látky pro sbírky národní. Takové věci jsou pilně hledány i sbírány od lidumilů, by žádný zdařilý plod ducha národního nezahynul, ale aby se zachovalo, což národního jest. Leč sběratelům takovým nelze všude proniknouti; však Vy, kteříž každého večera cos takového slyšíte, učinili byste veliký vděk jim i celému národu, kdybyste, co takto přeslechnete všelikých písní, pověstí, pohádek, hádanek, her, obyčejů, pověr, přísloví a pořekadel, napsali, zvláště takových, kteréž ještě tištěny nejsou, a dle příležitosti oněm sběratelům