nebo pp. redaktorům odevzdali nebo zaslali. Oni jsouce již znalí toho, opravili by, co by bylo chybného nebo nedostatečného a opravené by pak uveřejnili. — A kdež medle vyskytuje se národních takových pokladů více, než jako v národu samém, v obydlích venkovských, kdežto zvláště za zimních večerů na světlo vycházejí, potřebujíce jenom zaznamenatele, kterýž by je na papír pochytil a tak před zapomenutím uchoval. Kdyby se tak všude učinilo a zaznamenané pak na své místo odevzdalo, co by se tu sešlo a před zkázou zachovalo pěkných, dosud zcela neznámých věcí! — Písně jsou zvláštní důležitá stránka národního básnictví. Jak snáze i pří-jemno pracuje se při zpěvu doma i na poli, když z umělého hrdla líbezné zvuky se ozývají. Některá dívka zasluhuje již proto chvály. V sousední vesnici Skalsku jal se loňského roku sbírati jistý mladý hudebník pan Foucek písně, které z krejcarových, jarmarečních a různých listů, nejvíce to pro mládence a panny vytištěny roku tohoto, sbírati a do jedné knihy opisovati, kdež jich již asi sedm set počítá. Však ač už národních těch zvláštností jsou četné sbírky, předce není daleko ještě všecko sebráno. Tak na př. sbíral všemožně pan Vácslav Krolmus v našem okolí pro své »Staročeské pověsti, zpěvy, slavnosti, hry, obyčeje a nápěvy« roku 1846, a já po něm zase teď ještě nějaký počet staročeských těch pověstí a j. napaběrkoval. A tak domnívám se, že by takových národních věcí i v jiných krajích shledalo se hojnost, věcí to posud neznámých.

Jan Konopas.s

Redakce »Lumíra« pak připojuje: »Podáváme tuto provolání páně Kónopasovo s dobrou nadějí, že nezůstane hlasem volajícího na poušti a že se v mnohé obci najde, kdož provolám tomu zadost učiní. Redakce Lumíra s potěšením bude přijímati sepsání taková, jaká si tu přeje pan Konopas, aby se po vlasti činila.«

Ku článku p. Beránkově r. XVII. str. 304 dovoluji si podati také několik poznámek. Jest skutečně již svrchovaně na čase, abychom se náležitě starali o zachování a zakoupení zbytků uměleckých památek z krojů našeho lidu. K názorům p. pisatelem prosloveným musí dospěti každý a k nim dospěl jsem i já před třemi lety. Chtěl jsem tehdy organisovati nějak činnost tu v zanedbaných v tom směru dosud krajích jihočeských, ač dosud nijak nevyčerpaných. Chtěl jsem docíliti, aby, pokud možno, každý náš venkovský uvědomělý člověk byl jaksi konservátorem našeho lidového umění a průmyslu. I nyní myslím, že spíše mohou vykonati něco nadšení, mladí, organisovaní jedinci, nežli spolky