a někdy i šatníky, když nevešly se jí na půdu nebo na špejchárek; na zdi visívají koňské postroje. Jsou to: poduška slaměná, kozí potažená a prošívaná, chomout skládající se ze dřevěných zahnutých kleští (kleštin) a opatřený nahoře kroužky pro oprati, dole držátkem (halšíkem), který svým kruhem (houžví) dává se na voji za kolík (houžník), pobočnice (prostraňky, postranky, prostranky) s pohřbe tni kem (široký řemen, který koni dává se přes hřbet a obě pobočnice spojuje) a podpínkou (podpěnka, široký tkaný pruh, dávaný koni pod břicho), o h 1 á v k a (někdy s klapkami, častěji bez nich) s udidly (uzdou, čaňkami, kousaďlama) a posléze b i č. Bič skládá se z násadky (bičiště) dřevěné, dole silnější, nahoře slabší, a biče koženého, řemenného i pro vážkového. Hoření ohebná část násadky slově zmrsk, zámrsk. Je-li bič (žíla) dlouhý, na hoření jeho straně dělají se uzly (bič uzlovitý), nebo se splétá (houska). Ze síně

Č. 26. Stůl z Bratroňova, lavice ze Strkova. Kreslil O. Svoboda.

vedou obyčejně dvéře do kuchyně, do sekníce, na půdu, do sklepa, do chléva, někdy i do řezárny a ven »na humna«.

Kuchyň je zpravidla malá, tmavá, toliko nepatrným čtvercovým okénkem osvětlená, pročež černou kuchyní slově. Kuchyní v pravém slova smyslu je jen v létě, kdy vařívá se tam na p e c i n ě (na ohništi) pod komínem. Hrnky stavějí se na železnou, kovanou třínožku nebo vaří se na velkých třínohýeh rendlíkách. Dříve vařívalo se v p e c i (v pekárně); hrnce na zvláštních malých vozíčkách vidlemi se do rozpálené peci vsunovaly.

Dvéře do světnice jsou jednokřídlé; zavírání ve starších stavbách děje se prostým vytažením kliky. Na noc se vůbec nezamykají.

Podlahu ve světnici v chalupách tvoří upěchovaná hlína; ve statcích u dveří a kolem kamen je podlaha z cihel, výše »v sekníci« z prken.

Po pravé straně dveří visí cínová nebo porculánová kropenka se svěcenou vodou.