Č. 42. Titulní list modlitební knihy ze Svídnice. Kreslil Fr. Teplý.

králem se radoval. — Přiložil pomoc v potřebě, — by nepřišel Čech k záhubě. — I pracuj eť neustále, — By nám prospěl dokonale. — Pan Procházka velmi snažně — Pracuje, aby Čech snadně — Mohl biblí porozuměti, — As radosti v ní čítati. — Zdař Bůh panu Dobrovskému, — Prozpěvujme chválu jemu! — Neb. se do ciziny vydal, — By památné knihy shledal, -—¦ Jež nepřátelé odnesli, — Aby jsme jich zase došli.— Krameryusa mlčením —l Jestli pominu, — dobře vím, — Že ho vlastenci velice — Chválí převelmi široce, — Moravané, zvlášť Čechové, — Poláci též Slovanově, — Podobně pak i Rusové, — Ti udatní hrdinové ; — Chválí ho tyto končiny, — skrz jeho zprávné noviny. — Ještě mám Čecha milého, — který pro nás činí mnoho, — Pan Mihule se jmenuje, — Chvály od nás zasluhuje. — Hraje pro nás hry všeliké, — Též i v naučení veliké ; — Tu představuje pyšného, — Tuto zase lakomého, — Tu člověka oplzlého, — Tu opět závistivého, — Obžerství, hněv, také lenost, — I příkladných jiných her dost, — I zpěvací hry přemilé, — Jenž nám činí kratochvíle, — Při jedněch se užasneme, — Při druhých se zasmějeme, — V velikém divadle česky, — Aby obveselil všecky. — Jest to vlastenské divadlo, — v němž německy všecko bylo. — Pan Mihule to vyvrátil, — Žalost v radost nám obrátil. — Dne jedenáctého srpna — Hrála se hra velmi pěkná, — O slavné korunovací, — Dal ji darmo pražské obci; — Nedbal ani na outraty, — Mysle, že jest dost bohatý, — Když jen lásku zejská sobě, — Že jest k službám v každé době. — I ničehoť nepomine. — Z čeho Čechům sláva plyne. — My za lásku vděčnost dejme, — Dlouhého zdraví mu přejme, — I všem jeho pomocníkům, — Cechům — Čechův — milovníkům. — Vy pak Cechové zkažení! Jaké jest vaše smejšlení? — Když kdo něco vydá z lásky, — Pro náš milý jazyk český ; ¦— Tu jej hned potupujete, — A chyby vystavujete; — Hned jako vrány krákáte, — Jako krkavci krokáte; — Jako žáby řehocete, — Sami v mozku nic nemáte, — Co byste na světlo dali, — By jsme vaše práce znali. — I toť při vás nejhorší jest, — Ze kradete své vlasti čest, — Když Čechy potupujete, — A řeč naši zlehčujete ; — A přece jste mezi námi. — I chléb český jíte s námi; — Zatím se však dobře mějte, — Dobře neb