str. 31
Dar nového rohu 1793 milým pánům vlastencům, jazyka českého milovníkům, pánům hercům, tés jejich řediteli panu Mihulovi, v divadle vlastenském v staveni Jeho Excellenci Hraběci Milosti Pana Pana Františka Antonína z Nostic.
Píseň chvály. Páni vlastencové moji, — V Bohu vás všech pozdravuji; — I přeji všem v tomto roce, — By žehnal Bůh jejich práce ; — Stálé zdraví též štěstí dal, — Od všeho zlého zachoval. — Doufám, že práci upřimnou — Též vděčně ode mne přijmou ; — Neh nic jiného nehledám, — Upřímného srdce žádám, — By oni k jazyku svému — Měli lásku přemilému. — I knížata a králové, — Také mocni císařové, — Český jazyk milovali, — V veliké vážnosti měli. — Za císaře Matyáše — Byla v vážnosti řeč naše; — Učitelé žáky všecky, ¦— musili jsou učit česky. — Byl Čech kníže Václav svatý, — Byl Čech císař Karel Čtvrtý, — Byl Čech Jiří Poděbradský, — Jenž byl potom též král český ; — Byltě Čech Spitihněv kníže, — Víc se zde mluvit nemůže. — Byl Čech císař Rudolf druhý, — Byl mezi pány Čech mnohý. — Však již jsou mnozí myslili, — Že všichni Češi zetleli. — Buď z toho chvála Bohu zas, — Ze nastal Čechům šťastný čas; — Trní nese pěkné růže, — Vlast nám plodí hodné muže, — Jenž svou velikou schopností — Nám Čechům činí radosti. — Thamovéť jsou neustali, — Pracují vždy po tu chvíli;
— S češtinou se obírají, — A jak mohou, rozmáhají. — Druhý díl české Kroniky — Pro nás i naše potomky — Činy předkův vypisuje — Pan Pelcel, že nás miluje. — Slávu jazyka českého, — Dokonalost, chválu jeho; — čo který Čech pěkně vypsal, — Pan Rulík to na jevo dal. — Též příběh amerykánský
— Pan Šedivý vypsal hezky; — Pěkné české Amazonky — Pod Šárkou bojovné dívky. — Pan Tomsa sepsal, jak děvče, — Jenž nabylo cti z Ovenče, — Mělo Mocnářům děkovat — Česky, a je vychvalovat. — I jak by český lid zpíval, — Před svým
