Austriae imperatori EYancisco I. r. 1791 (latinská početnice), Práva městská (rukopis), Kniha lékařská (rukopis z r. 1665) a Kniha pěti klíčů (rukopis ze 16. století).

Lid venkovský zachoval si dosud svou zbožnost, kterou předkové naši tak slynuli. Svědčí tomu četné obrazy svatých na stěnách, svědčí tomu, že není téměř domácnosti, ve které bychom nejméně jedny modlitby nenašli. Pravidelně má každý člen rodiny modlitby své; děvčata mladá pěkně vázané knížky moderní, matky a babičky švabachem tištěné nebe-klíče. I psaných modlitebních knih hojně se zachovalo, jenže všecky nejsou takové, aby zmínky zasluhovaly. Z těch, které se nám do rukou dostaly, nejlepší jsou exempláry z Licibořice a Možděnice. Z písařů modlitebních knih na počátku min. století vynikala zvlášť Černá z Možděnice. Obě řečené knihy psány jsou švabachem černě, hlavy některých kapitol červeně. Iniciálky jsou červené, hojnými závitnicemi a kvítky propletené. Začátek a konec jednotlivých oddílů zdobí zeleně, červeně a žlutě provedené květy a listy v košíčku, ve váse nebo jen volně položené, ano i ve věneček spletené. I jistá snaha po stilisaci je tu patrná. V modlitební knize z Možděnice převládá malba figurální celostranná, znázorňující Krista na kříži, Pannu Marii, oltář s monstrancí a pod., jíž asi za vzor sloužily staré obrazy na skle malované. Titulní listy všech modlitebních knih jsou ozdobně provedené. Titul je bud! prostý: Modlitby — nebo také: Líbezně kvetoucí Rajská Růže v zahradě milosti Boží vsazená a vonnými modlitbami pro křesťanskou duši okrášlená. (Dřeveš.) (Viz vyobrazení titulních listů a motivů z psaných modliteb č. 41—53.)

V»Geském Lidu« XVI. str. 412 uveřejnil jsem několik rýmovaných skladeb, jimiž vlastenci, zvláště pernikář Václav Melezínek, oslavovali na konci věku XVIII. tehdejší hry divadelní v Praze v letech 1785, 1786, 1787, 1791, 1792, 1794, 1795" Pořádaje další literární pozůstalosti v bibliothece Musea království Českého, našel jsem mezi papíry vlastenců-buditelů další dvě skladby na oslavu divadla českého z r. 1793 a 1797. Otiskuji obojí jako pokračování uvedených již oslav. Co jsem tam naznačil o významu těchto Melezínkových rýmování, týká se skladeb z r. 1793 a 1797. Jsou to důležité doklady o vlasteneckém nadšení a obětavosti tehdejších Čechů i prameny k dějinám divadla tehdejšího v Praze se zajímavými podrobnostmi ze společenského a literárního života souvěkého a tehdejšího probuzení vůbec.