pička vyňatá ze svítilny — lucerny — a v hrníčku na stole postavená. Po venku a do chléva chodí se s lucernou, častěji s loučí. Louč dnes již nezasazuje se do skřipce (svícnu), ač v četných domácnostech dosud z dob dřívějších jej uschovaný mají. Také louče neštípou už hoblíkem, třeba že jej leckde najdeme, nýbrž prostě nožem. Kde v oblibě jsou místo loučí lojové svíčky, tam mají zvláštní posunovací svícny.

Vedle velké světnice, zvláště ve statcích, bývá světnička (sek-nička). Tam mívají dcery vystlané peřiny do výbavy uchystané, nedělní šatstvo, tam též obyčejně děvčata spějí, tam ukládá hospodyně zásoby po-

Č.33.-40. Kraslice ze Seče Kreslil Jar. Bém.

travin (máslo, tvaroh, vejce, suché ovoce, povidla, chléb, mouku a pod.), nemá-li pro to zvláštní komory nebo nedává-li vše na půdu.

V sekníčce nebo i na špejchárku hospodáři mají uloženy v almárce knihy, v nichž v neděli odpoledne rádi »říkají«. Knih náš lid umí si vážiti. V některých rodinách shledáváme se i s kalendáři, které jsou četbou nejoblíbenější, až z roku 1866 a staršími; někde jako drahou památku chovají tisky až z konce století 18. a začátku století 19. Velké oblibě těší se zvláště podnes bible, různé Postilly, Hájkova kronika a Beckov-ského Poselkyně příběhů českých (r. 1700). Vedle toho nalezli jsme život Gyrův, Slavíček rajský na stromě života slávu Tvůrci svému prozpěvující (r. 1738), Štěpná zahrada křesťanky katolické (r. 1833), Práva nepravá nezdvořilého doktora Krobiána (r. 1804), Herbář, Augustissimo Haerodatio