Předchozí 0071 Následující
str. 54

omezuje se pouze ze stanoviska nábožensko-theologického na podání několika ukázek, ve kterých líčí povahové shody v učení a ve zvycích obou náboženských společností. Chtěje zabrániti škodlivému postupu a vzrůstu bratrských ideí, vyličuje vznik sekty novokřténců a jejich nekřesťanského učení, jež jest zvláště z té příčiny tak nebezpečné, že se do křesťanské společnosti pod různými nevinnými jmény vtírá. V bratrstvu Růžového kříže vidí Zachariáš pouze novým hávem přioděné novokřtěnce; doklady pro to hledá ve Farně a Konfesí, přidržuje se celkem ve svých vývodech vyslovených již obvinění a doplňuje je potud, že spojuje bratry s přívrženci saského evangelického faráře a známého radikálního blouznivce Valentina Weigla93) a chiliasty Pavla Nagela, »proroka« první poloviny 17. stol, jehož proroctví o blížícím se trestu Božím bylo později od jeho přívrženců vykládáno na hrůzy války třicetileté. Ani mystický filosof Weigel ani Nagelias novokřtěnci sice nebyli, avšak svým blouznivým rozjímáním, do mystického hávu nadpozemských představ i těžkých nesrozumitelných slov zahaleným, stali se u orthodoxních protestantů podezřelými a v brzku právě tak nenáviděnými jako novokřtěnci. V tomto odporu kotví i vývody Zachariá-šovy, uvádí-li bratry v přímé duševní spojení s novokřtěnci a »proroky«, Zachariáš líčí bratrstvo Růžového kříže na základě Fámy a Konfesí, netaje se při tom nikde se svým úsudkem, že bratrstvo je založeno pouze na klamu a podvodu. Posmívá se bratrskému učení a kritisuje je zároveň, jak se mu právě hodí. Nevěří v mnišský život členů bratrstva, neuznává, že Kristus je prvním členem této ideální společnosti, jejíž členové se nikde nejmenují a již se mezi sebou vůbec neznají, sesměšňuje větu, že by sám Bůh byl propůjčil členům bratrstva dar, viděti lidským okem duchy a anděly a s nimi o minulosti a budoucnosti rozmlouvati, a odmítá i vysvětlení, že celá soustava »nového učení«, jež se mu zdá rozmarným žertem kteréhos zahálčivého studenta, má byli duchaplným výmyslem k vypátrání těch šťastných jednotlivců, kteří znají kámen filosofský, jehož vlastnosti si bratří osvojovali.9*) Odpírá hlavně dvěma větám: že by bratří znali dobu, kdy nastane konuc světa,00) a že by před příštím Páně nastal


3) Israel A., M. Valentin WeigePs Leben und Schriften, Zschopau, 1888, 8°.
9i) Artis auriferae, quam chemiam vocant, vol. duo, quae continent Turbam Philosophorum, Basileae, 1610, str. 401 ad.; Budovec, Circulus horolog., str. 245.
9S) Konec světa kladli četní předpovídati do r. 1623, jiní zas do let 1643, 1656, 1670 etc. Spisek: Eine Weissagung u. prognosticon, so zu Groningen in Friesland . . . geschehen, 1620, předpovídá pro r. 1623 pouze velké hrůzy. (Soll der Zorn Gottes uber die gantze Welt schweben); konec světa klade k r. 1630. Uvádím z četné souvěké literatury jen některé ukázky, které mluví pro konec světa r. 1623; podrobné a obšírné titule viz u Zíbrta, Bibl. Č. Hist. IV., 3. Jsou to: Prodromus conjunctionis magnae, anno 1623 futurae, 1619; Christiani judai-zantes, 1621; Extract einer Prophecey Doctor Tlieophrasti Paracelsi, 1622; Sendt-schreiben an die glarwürdigste Fraternitet R. G., 1622; Jano Henuriades, Apocal. Satzstück 1622; Tuba belli sacri Apocalypseos, 1622; Partlicius de Spitzberg, Mundus furiosus, 1622; Hoch nötiges . . . bedencken uber der beschaffenheit itziger Zeit 1622; Prophetisch ... Betrachtung der Weissagung unsers Herren Jesu Christi 1623 atd. S tím souvisí opět hojná letáková literatura o židech, kteří se stanou před koncem světa členy »křesťanského ovčince a křesťanského stáda«, jako ku př. De Talmudh Judaeorum oratio, 1623, Bekehrung der Juden 1624 atd.

Předchozí   Následující