str. 53
Budovce (1615, 1617), Neuhusia (1618),90) Munda (1619),"1) Theobalda Zachariáše (1623) a j.
Zaehariáš Theobald patří ke skupině souvěkých spisovatelů 17. stol., kteří pokládali bratrstvo Růžového kříže za zvláštní náboženskou společnost čili kacířskou sektu, ovládanou tajenou snahou, rozšiřovati pod předstíranou záminkou zdokonalení lidstva své zdogmatisované náboženské přesvědčení.92) Stejně jako Libavius (16Í 5), Neuhusius (1618) a Mundus (1619) viděl v bratrech novokřtěnce a shoduje se proto ve svých vývodech i s Bu-dovcem, jak je tento vyslovil ve Zlatém věku proti paracelsistům a v Anti-alkoranu a v Circulo horologii proti bratrům. Práce Zachariášova není ani souhrnem obvyklých žalob, že bratři jsou novokřtěnci, ani nevyniká novým ideovým rozborem základních spisů bratrských, Fámy a Konfese;
quibus fieri potuit viribus, šunt attentata. Accesserunt: I. Judicium breve de Dea Hippocratis seu Hygeia argentea (argentipara) Henningi Scheunemani, quam nuper excogitavit ex commentariis nostris valde fugitivam, deserta causa flxorum istorum, quae volaticis Galenicis opposuit infeliciter. II. Schema medicinae Hippocraticae et Hermeticae simul, cujus rudimentům doctis censendum committitur, ut postea eiaborari possit. III. Examen Philosophiae magici Crollii. IV. Censura Philosophiae vitalis Joannis Hartmanni. Marpurgici professoris. V. Admonitio de regulis Novae Rotae seu harmonicae Sphaerae Fratrum de societate Roseae Grucis iuxta Famae editae indicem. Omnia studio et opera Andreae Libavii M. D. etc. 1615. Francofurti excudebat Nicolaus Hoffmannus, impensis Petři Kopffii, fol. I., str. 279 rejstř.; II., str. 300 rejstf. Zajímavá tato kniha, ve které je podán rozbor učení vynikajících Paracelsistů a filosofů 16. a 17 stol., je věnována žáku Kazimírova gymnasia v Koburce, mladému Janu Rudolfu ze Šternberka, pánu na Postoloprtech, v Březnici, Pátku atd. Za předmluvou následují lat. básně, z nichž jednu napsal Daniel Meisner z Chomutova. O bratrstvu mluví druhý díl knihy, nadepsaný opět obšírně: D. O. M. A., Examen philosophiae novae, quae veteri abrogandae opponitur. In quo agitur de modo discendi novo: De veterum autoritate. De magia Paracelsi ex Grollio. De philosophia vivente ex Severino per Joh. Hartmannum. De phiiosophia harmonica magica Fraternitatis de Rosea Gruce. Na str. 262-306 nachází se tu pod titulem: D. O. M. A. Exercitatio paracelsica nova de notandis ex scripto Fraternitatis de Rosea Cruce zmíněný 5. odstavec z titulního listu. Uvedl jsem tyto jednotlivosti proto tak obšírně, poněvadž běžné údaje svádí často k nesprávným bibliografickým závěrům. — Téhož r. 1615 vydal Libavius jako doplněk k rozboru Fámy i analysi konfese: I. D. O. M. A. Analysis confessionis Fraternitatis de Rosea Cruce pro admonitione et instructione eorum, qui, quid iudicandum sil de ista nova factione, scire cupiunt. Authore Andrea Libavio . . . Impressum Francofurti ad Moenum, sumptibus Petři Kopffi, 1615, fol., str. 28. Jako předmluva předchází odstavec nadepsaný: Paracelsica nonnulla cum societatis R. C. placitis conferenda.
90) Neuhusius H., Pia et utilissima admonitio de fratribus Rosae-Crucis, nimi-rum, aut sint? quales sint? unde nomen illud sibi asciverint? et quo fine ejus-
nodi famam sparserint? Conscripta et publicae utilitatis cusa in lucem emissa ab Henrico Neuhusío Dantiscano, medicinae et philosophiae magistro, P. in Mörbisch H. Prostat apud Christophorum Vetterum, 1618, 12°, str. 63.
91) Roseae crucis frater thrasonicomendax'. Das ist Verlogner rhumbsichtiger Rosencreutzbruder oder Verantwortung auf die Scartecken Speculi Constantiae, so newlich wider den katholischen Tractat: Speck auf der Fallen, von einem vermainten Rosencreutzer aussgesprengt worden. Jedermenniglich zur trewheiizigen Warnung, dass sie sich vor diesen Verführern durch ihren wolriechenden Speck der Künsten, nicht wollen auf die Rosencreutzerische, ketzerische Fall bringen lassen. Beschrieben durch S. Mundum Christophori f., theosophiae ac pansopbiae amantem. Gedruckt im Jahr 1619, 4°, str. 134.
92) 0 bratrstvu mluví v kap. 9, str. 107 ad.
|
|
