2. Můj zlatej tatíček ten po dvoře chodí, pro svoji dcerušku rukama si lomí. — 3. Má zlatá matička ta v sedniíce stojí, pro svoji dcerušku slova nepromluví. — 4. Má zlatá sestřička ta v komůrce stojí, strakaté peřinky na polovic dělí. — 5. Můj zlatý bratříček ten v maštálce stojí, svý vraný koníčky kšíruje a strojí. — 6. Má zlatá matičko, promluvte slovíčko, neb vy mě ztratíte jako strom jablíčko. — 7. Jako strom jablíčko a to nejzralejší, neb mnS nespatříte do smrti nejdelší.

2. Už sem přesel troje hory, ještě na mne volala: Roztomilý můj Pepíčku, čím sem tě rozhněvala ? Rozhněvala si mě jednou, víc mě hněvat nebudeš; až já odtud povandruju, ty tu sama zůstaneš. — 3. Vandruj, vandruj, můj Pepíčku, já povandruju s tebou ; rodiče mám na hřbitově, ty mně bránit nebudou, ty mně vždycky říkávali, že se mnou být nemůžou. Starší sestra je falešná, mladší mně nenávidí, a k tomu sem pomlouvána i od domácích lidí. — 4. A já jinač neudělám, než si vezmu Toničku; já sem sobS mohl vzíti ša-fářovic dcerušku. Šafářovic céruška neumí nic dělati, ani — na mou kuši! ani, ani blechy chytati!