Č. 4. Tanečníci při hodokvasu knížecím. Snímek z dřevorytu Grieningerova (Hans Reinhard) z r. 1498.

lékařské knihy Jeronýma Brunšvejka r. 1498, do Boccacciových novell r. 1519, do vydání Vergila r. 1502, do Ptolemaiovy Geografie r. 1522 atd. Od skupiny Wohlgemuthovy liší se tato skupina krojem z doby o něco pozdější. Zobáky špičaté u střevíců ustoupily střevícům se zobáky »kachními«. Oděv mužský i ženský má tu ráz kroje ze sklonku věku XV. Pokud se týče tance, 'opět tančí tu skupina párů krokem procházkovým za zvuků pištce a bubeníka. Tanečník v prvním páru pozdvihuje levou ruku jakoby za zpěvu a přitáčí se dvorně ke své tanečnici. Shoduje se s prvním párem Wohlgemuthovým. Za ním postupuje pár druhý v stejném pohybu, tanečnice stejně si přidržuje šat pravou rukou, jako druhý] pár Wohlge-muthův. Grieninger přidal stejným postupem tanečním za sebou pár třetí, jehož tanečník, zakrytý až na hlavu a poprsí párem druhým, vede si tanečnici se šatem vykrojeným, jež si pravicí podle vzoru ostatních párů přidržuje řasnaté roucho.

Rytiny uvedené jsou původu cizího. Právem mohlo by se namítati, že tanec jimi znázorněný je vyobrazení tančících párků cizích, nečeských. Námitka tato může však býti seslabena, uvážíme-li, že v XV. věku rozdíl mezi panským tancem v západní Evropě a mezi tancem pánů českých, řídících se módou západní evropskou, nebyl asi značný. Není tedy divu, že umělec Zvíkovský, chtěje zobraziti veselý výjev z panského života, taneční zábavu, norozpakoval se dlouho a použil jako základní předlohy Wohlgemuthova tance štědrovečerního ze Schedelovy kroniky a doplnil si třetí pár (místo odvráceného páru u Wohlgemutha s tanečnicí v bohaté ozdobě hlavy) párem z Grieningerovy dřevořezby, napodobuje zvláště vystřižený šat a šoulavý pohyb s pravicí, přidržující při tanci vlající šat. Není potřeba široce a dlouze vykládati o nepopiratelné a naprosté shodě tance Zvíkovského s tancem v kronice Schedelově a s tancem od Grieningera. Stačí podívati se na tři obrázky připojené a okamžitě se pozná, jak umělec Zvíkovský nade vši pochybu těžil z obou předloh, nejdříve si obrav za základ dřevořezbu Wohlgemuthovu. Šašek a tančící párek, obrácený k šaškovi, tu nerozhodují, poněvadž byly skoro nově sestrojeny, doplněny zručnou rukou malíře P. Maixnera. Pamatuji se před obnovením na několik čar postavičky, laškující s tanečníky, z níž Maixner Tytvořil šaška na levé straně. Dnes po studiu Schedelovy kroniky tvrdím