5. dopis o hranicích obvodu hanáckého, o úrodě, o způsobu života, potravě.

6. dopis o nářečí hanáckém, jak se liší od ostatních nářečí moravských.

Dopisy Friebeckovy obsahují jednak starší zprávy o Hanácích, jednak paměti a zkušenosti Friebeckovy, jenž měl příležitost Hanáky poznati v jejich životě a bytě a můžeme tedy jeho záznamům věřiti i pokládati je za důležitý pramen ke studiu vlastivědy moravské. Otiskneme listy Friebeckovy podle kopie musejní doslova a pak otiskneme na srovnanou, co Šimek z nich čerpal pro sbírku dopisů Schlozerových. Původně jsem chtěl přeložiti latinské dopisy Friebeckovy i německé listy Šimkovy, ale překlady nepodaly by věrně to, co poskytne nezkrácený a nezkomoleny doslovný otisk obou těchto pramenů ke studiu lidu hanáckého.

Aus des Abbe Philipp Friebeck Briefen Auszug dto. Olmütz, den 7. 10. 13. 16. 19. und 22. December 1778, an den Piaristen Maximilian Schimeh nach Wienerisch-Neustadt geschrieben.

De Hanatis. 1. dto. Olmütz den 7. Decemb. 1778. An Hanatae a fluvio Hana, vel potius fluvius Hana ab In-colis Hanatis nomen trahant? Sunt quidam domestici Scriptores nobiles et annalistae, qui Hanatis-gloriosas ounas volunt. Manuscriptum iüustrissimi domini Franc Georg. Comitis a Gianini, e Marchionibus Carpinctarum, Cathe-dral. Eccles. Olomuc. Praelati, scholastici Praeposital. Eccles. S. Mauritii olom. Praepositi infulati et Parochi ibidem ab anno 1721 usque 1758 sie habet. Dum ante annos aliquot, ut pote Archivarius a fideJi capitulo designatus curam secretioris Arcbivii EccJesiae D. Wenceslai matris meae pertraeta-rem, casu ineidi in obsoletum ferme manuscriptum D. D. Joan. Alt heimer, praedietae Ecclesiae circa an. 1431 Deeani, ubi. de gente posteritati suae sequentia annotavit: »Populus hanaticus in nostra Olomuz. vicinia ac alibi prae primis tarnen circa oppi-dum_ Wiczkow multum dispersus et passim in nostra Moraviae provincia ex moribus, vestitu, lingua et generositate notus deducit, prout a majoribus no-stris saepius inaudivi, ipsusque aliquo-ties ^ jam etiam alios exploravi, suam oríginem a gentibus selavonicis, quae a capite sive duce cujusdam numerosae

cohortis Hana vel Hanna vel Hanno

nominato, in illa tunc temporis immi-gratione his et adhuc pluribus aliis in locis domicilium fixere. Tarn rüdes erant hi populi ut semetipsos cerlis pro-priisque nominibus non distinguerent, sed uno nomine Hana vel Hani, vel Hanni, vel Hanatae, juxta ducis illo-rum nomen compellari vellent. Novi ipsus quendam pauperem nobilem eque-stris ordinis in Moravia, qui ab Hana vocabatur, atque in ?ua progenie mül-tum gloriabatur. Ajebat frequentius nobiles de Haneth vel Henetha*) atque Hannusios**) in Moravia a suis prove-nire, quamvis aliis exprobraret, quod nomen suum tarn vetustum corrupuis-sent.« — Legendo ista (prosequitur Go-mes a Gianini) gaudebam pro parte gentem hanc etsi enormiter stupidam, tarn gloriosam originem trahere; hinc etiam pro tunc dieto D. Decano Althei-mer ex reverentia, quae illi, utpote viro ad Ecclesiam nostram Cathedralem me-ritissimo debetur, iubens subscripsi. Verum cum argumenta aliquot in con-trarium adduci possint, populum hana-ticum potius a quodam fluvio Hana