Lidové umění na Nasavrcku a Chrudimsku

Ze síně po dřevěných schodech bud bedněním krytých nab otevřených přijde se na půdu (na strop, na chalupu, na hůru). V nejčastějším případě to vlastně schody v pravém slova smyslu ani nejsou: dva trámky do úzkého hranolu sesekané, do nich šikmé zářezy a do těch zašoupnutá prkénkaj toť vedle žebříku nejprimitivnější spojení s půdou. Strop světnice je1 z prken nebo »slropnic« na trámech ležících; nahoře umazán je červenící srníphanou s plevami a řezankou. Na půdu dává hospodář nejčastěji seno; nemá-li zvláštního špýcharu, zřídí v části půdy prkennou podlahu a ukládá tam vymlácené obilí. Půda našim venkovanům slouží i za ložnici a za šatnu. Dnes není již zvykem malované truhly a almary stavěti do světnice; místo jejich zaujaly skříně nové, a »staré haraburdí« vystěhovalo se »na strop«. Dosud najdeme na Nasavrcku hojnost malovaných truhel; malovaných almar nelze nalézti. Na půdě nejčastěji zelené vystupují jasně žluté čtverce, buď ozdobou rostlinnou a figurální neb ornamentální vyplněné. Mohutné stromy kvetoucí s pestrými ptáčky, růže červené s četnými úponkami a poupaty, květináče s květinami bujně rozkvetlými v barvách žlutých, modrých, červených a zelených v pestré směsici rukou mnohdy i neumělého malíře na truhlu vykouzlené svědčí nejpatrněji o lásce našich venkovanů k vznešené přírodě

Panty jsou ze železného nebo cínového plechu ozdobně provedené. Víko uvnitř je polepeno »svatými« obrázky z poutí přinesenými. Po straně je »přítruhlíček«, kam se ukládají drobnější věci i peníze.

Do truhly skládá hospodyně šaty a prádlo, které do almar se jí nevešlo. Nemá tam sice složené mezulánky, kabátky, šněro vačky a škrobené bílé čepce s holubičkou jako babička v stejnojmenné povídce B. Němcové, ale má tam kanafasky a sukně vlněné, šátky a jupky střihu novějšího, městskému přizpůsobeného.

Dnes marně bychom na Nasavrcku po starém kroji pátrali. Nejen že mladý lid v každé vesnici po vzoru městském se strojí, ale i staří odložili typický kroj a přizpůsobili se poměrům nynějším. Co o bývalém kroji na Nasavrcku říci můžeme, jen na zprávách starých pamětníků se zakládá.

Muži nosili všedního dne čepice a to buď vysoké kaškety s vodorovným štítkem nebo nízké placky v létě, v zimě pak pan-grotky, as tri kanky, schořovice a bohatí vydrovky; na neděli mívali lesklé vysoké klobouky kastorové ze zaječí kůže nebo prasečích »chlupů« vyrobené. Pangrotky byly nízké, okrouhlé čepice beze štítku z manšestru, uvnitř kožešinou podšité; astrikánky byly čepice