Na krk uvazovali si starší muži šátky černé, mladá chasa červené, t. zv. půlky, a to bud napřed »na mašli« nebo jenom »na půl uzle« a vzadu na uzel.

Vesty či prucleky nosívali chudí horáei jen keprové, bohatí flanelové, s bílými mnohdy až jako vlašský ořech velikými »limburáky«; krajáci pyšnili se prucleky sametovými, bílými knoflíčky porculánovými zdobenými.

Ježto bývaly vesty až ke krku zapiaty a rukávy tenčiee naškrobené, chodívali mužští, zvláště v neděli odpoledne, »jen tak«; do kostela a na

Č. 55. Čepce z okolí Chrasteckého. Fotografoval Ant. Švadlenka.

cestu do města brali ovšem na sebe špenzl, krátký to sametový, červený nebo bílý, bohatě vyšívaný kabát s velikými bílými knoflíky. Horáei nosili se chuději. V létě, v zimě oblékali buď krátké plátěné (nit bílá a nit modrá) kamizoly a kazajky, nebo režné, až po kolena sáhající sasky. Bohatí horáei měli kabáty soukenné, černé nebo modré, zdobené kulatými olověnými knoflíky. K svatbě pořídil si bohatý rolník modrý, zelený nebo černý soukenný kabát se šosy až na paty a velikými bílými knoflíky, který pak dědil se z pokolení na pokolení a býval často k slavnostním příležitostem po celé vsi půjčován, takže v jediném kabátě nejednou celičká ves se oženila.

Kalhoty vesměs nosívaly se krátké, jen ke kolenům. Chudí pořídili si plátěnky pro den všední a žluté koženky, které se zapínaly po