na horu postavena nákladem pánův osadních záduší sv. Jindřicha ; dáno jest mi od díla za měď 35 kop míšeňských. Pavel Brněnský toto psal na památku... Šimon zámečník pod novou branou udělal rožeň k slunci, dáno mu od něho 1 kopa... Téhož léta já mistr (tesařský) Tomáš Franc i s tovaryši svými nížepoloženými, Jakub Paser, ten nejvýše byl a ji vkládal. Bartl Ott, Martin Henckl, Michl Rošpl, Bartl Obrmann, ten se poslední učil u mně, Tomáše France . . .«

Ž rukopisných latinských básní na oslavu obnovení věže vložena byla také báseň od Jana Samuele Hlinického ze školy u sv. Jindřicha, kdež skladatel vzpomíná, že podle starého zvyku, když táhli báni nahoru, vypláceli hochům na záda »pamětné kopy«, výprask, aby si to pamatovali potom, kdy se událost tato slavila. Tohoto skladatele báseň latinská (neumím udati, zdali totožná s rukopisnou v makovici) byla vydána roku 1585 tiskem v Praze a tam šťastnou náhodou zachovalo se pěkné, názorné a dle popisů uvedených věrné vyobrazení, jak makovice z roku 1585 vypadala. Připojujeme toto vyobrazení na památku jako zajímavý příspěvek k dějinám kostela sv. Jindřicha. Vzácný tisk s vyobrazením má název: »Carmen in restaurationem pinnaculi aedis D. Henrici, ultima augusti 1585 factum. Ad nobilitate generis, sapientia, consilio et prudentia praeclaros dominos Venceslaum Kamarit a Rovin, consiliarium Caes. Maiestatis in curia provocationum regni Boemiae, et dominům Danielem Švik a Lukonoš etc., dominos seniores caeterosque eruditiono et rerum cognitione politos in diocaesi S. Henrici in Nova Praga, fautores ac patronos scholae, amoris atque observantiae ergo scriptum a Joanne Samuelis Hlineceno, collega scholae Henricensis. Pragae, excudebat Georgiůs Nigrinus.« — Spisovatel obvyklým tehdejším, rozvláčným způsobem, napodobujícím vzory klassické latiny, popisuje makovici i obřad při jejím umístění na věži u sv. Jindřicha r. 1585.

Václav Dobřenský, měštěnín Starého Města Pražského, měl zvláštní zálibu v příležitostných tiscích a letácích. Pečlivě je sbíral, od přátel a známých si vyprošoval a lepil si je, jak přicházely, bez výběru obsahu, za sebou do těžkých desek, opatřených jménem majitelovým. Obšírný popis a výčet tohoto sborníku, chovaného na Stranově jako vzácný klenot (obsahuje totiž tisky velice vzácné, unikáty, jediné zachované výtisky těchto skladeb), uveřejnil jsem v Čas. Musea král. Českého 1909, č. 1. Pro Český Lid vybírám skladby zvláště zajímavé a do programu našeho vhodné a činím je otiskem přístupnými jednak čtenářům vůbec, jednak pro literární historiky české, kteří skladby tyto posavad mohli znáti pouze dle jména a některé ani podle jména známy nebyly: