1. Píseň Benjamina Malého z Tulechova z r. 1588 opěvuje práci venkovskou v době žní. (Č. 313.)

2. Rozmarně rýmuje Šimon Lomnický r. 1584 o povaze tehdejšího světa, se zpěvným refrainem, s opakováním veršů, posud nezastaralých: »Však těchto let nezná mne svět, nemám-li peněz dost, hned se zle mám, když jich nemám, bývám nevděčný host!« A proti této písni rýmuje v druhé o poctivosti. (Č. 314.)

3. V písni ulevuje si Jan Winkelheydler, jak ho klevetníci potupují, rozeštvali ho s manželkou, poroučí svůj osud Pánu Bohu. (C. 316.)

4. Mravokáraá píseň o navyklosti pijanské, o cechování v rozjařené družině, o marnosti světské slávy a pochvaly, s ohlasem: Utíkej, utíkej, utíkej .... (Č. 317.)

5. Píseň o hřomobitné bouři, která zapálila ve Velvarech r. 1580 makovici na věži kostelní, složil Jan Ledeeký, tamější děkan (a nikoli »Led, soused,« jak tvrdili někteří historikové). Viz podrobně o tom v Čas. Č. Musea 1909, č. 1. (Č. 342.)

6. Milostná píseň (označená pouze začátečními písmeny) těší milenku, aby nedbala řečí lidských, aby důvěřovala a byla stálá v lásce, že dojdou žádoucího cíle. (Č. 379.)

Píseň člověka k spatřování dobrodiní Božských, též ku práci a vděčnosti i hodnému darů Božích užívání probuzující času žní léta (15)87 složená. A nyní ku poctivosti a jménu Jich Milostem urozeným pánům, panu Adamovi J. M. C. raddě, panu Jindřichovi, panu Albrechtovi, panu Zachariášovi, pánům bratřím vlastním Slavatům z Chlumu a z Ko-šumberka na Češtině Kostele, Košumberce a Ghropíni, na Chrasti, na Chroustovicích etc. pánům sobě milostivým a laskavým Jich milostem vydaná od Benjamina Malého z Tulechova Létha Páně 1588.

Aj nuž, každý člověče, toho již považ a dobrodiní Božská bedlivě rozvaž času tohoto, nám teď nyní přítomného, jehož dal dočkati z milosrdenství svého Hospodin Bůh věčný, Otec přelaskavý náš, o budiž bez přestání z toho chválen od nás.

Na podzim obilíčko vsáté do země přes zimu jest zachoval, k jara předivně studenou zemi zahřev slunečnou horkostí, ozdobil voseníčko sličnou zeleností, rosičkou nebeskou je zavlažuje, časně požehnal laskavý Pán, že zrostlo milostně.

Požehnání dal všechněm zemským úrodám a přivésti je ráčil ku požitku nám, aj již dika Bohu na to všickni hledíme, obilí zdařilého spanilost vidíme, že vymetané jsouc přišlo k svému dozrání, zachováno od krup z Božího smilování.

Žeň tedy žádostivá již nám nastala a pšenice i žita naše dozrála, rado jme se z toho všickni, malí, velicí, bohatí i chudí, panny, starci, mládenci, ochotně k práci té všickni se obrátíce, s prospěvováním radostným vesele žnouce.

Žádný nechažť lenochem nebývá a tak potřebné práci se nevyhýbá, nebo by nebyl hoden chleba požívati, kdož by nechtěl z oumysla v ni-