čemž pracovati, doma i na poli, jakž vyměřeno komu, ten ochotně zadosti činiti má tomu.

A pracujíce, spolu Boha žádejme, díky mu vzdávajíce, k němu volejme, ať nás ráčí v práci naší posilovati a dá hodně darů svých vždycky užívati, abychom, což nám dal, s bližními se zdíleli a tak jej bez přestáni z toho vždy chválili.

Živi zde jsouce ke cti a chvále jeho, životů svých skonání došli šťastného a po zdejším mnohém lopotném pracování, došli věčného s ním v nebi odpočívání, vymíšenou pšenicí jsouce od koukole, byli na věky v jeho nebeské stodole.

V Starém Městě Pražském u M. Daniele Adama z Veleslavína.

Dvě písně nové Simona Lomnického. První v sobě obsahuje, vášeň světa ukazuje, že kdo nemá peněz dosti, nic neváží s svými ctnostmi. Zpívá se jako: Ich bin zu lang gewesen etc.

Okusil jsem v světě mnoho, bych uměl dosti mnoho a měl vzáctnú múdrost Šalamúnovu, také krásomluvnost Ciceronovú: Však těchto let nezná mne svět, nemám-li peněz dost,hned se zle mám, když jich nemám bývám nevděčný host.

I sílu Samsonovu, udatnost Hektorovú, bych měl pravú pobožnost Davidovu, také libou krásu Apsolonovu: Však těchto let atd.

Mladý, čerstvý bych pak byl, všecky náležitě ctil a byl rozumu, vtipu dospělého, takže bych v tom nedal nic na žádného: Však těchto let atd.

Od času mé mladosti až právě do starosti bych se vždycky ctně,, chvalitebně choval, žádnému v ničemž nic neubližoval: Však těchto let atd.

Nad jiné bych byl tichý a nemiloval pýchy, hyzdil faleš, nevěru, všelikou lest, miloval stud, poctivost, také i čest: Však těchto let atd.

Contrarium. Druhá proti té naspátek, ze neváži žádný statek, kdo nemá cti, poctivosti^ se vším bývá v ošklivosti.

Jáť jsem též skusil toho, bych měl bohatství mnoho, statku zboží a peněz jako sklenců,. následoval v pýše mnohých mládenců: Však beze cti, nic mne nectí, lidé nešanují, nýbrž tudy všickni všudy vždy se mne-vzdalují.

Na patách bych pak chodil, vysoko nohy zvodil a chtěl svou hlavou nebe dosáhnouti, nechtěl se na zemi pro tolar sehnouti: Však beze cti atd.

Štěstí byť mi sloužilo, což by mi mílo bylo, bych moh toho všeho snadně dojíti, načkoliv mé srdce můž pomysliti: Však beze cti atd.

Erbem bych byl ozdoben, k lidem dosti podoben a měl sílu, čerstvost i také krásu, vesele zpíval vždy každého času: Však beze cti atd.

Fortuna byt mi stála a Venus najvíc přála, milosti bychť užíval pannen, paní, měl v tom najvětší rozkoš, své kochání: Však beze cti atd.