A protož já schvaluji, dobrou pověst miluji, nebo jest mi má poctivost milejší než jako pamlsky najlahodnější. S poctivostí v neznámosti mohu vesel býti, ano stud, čest můj statek jest, smím kraj světa jíti.

Nuž všickni, bratři milí, těšme se tuto chvíli, ne v mammoně, ale v dobrém chování, podle cti budem všudy sanování k dobrým lidem, kde jen přijdem, budem lásku znáti, zlato ryzí, čuba cizí, můž se nám dostati Amen.

Vytisknuto v impressí Jiříka Dačického v Starém Městě Pražském Léta Páně 1584.

Písnička v nově složena na jméno Pana Jana Winkelheydera z Winkelheydu etc. A zpívá se jako: I proč nemáš vesel býti, jakž na tebe sluší.

Jak jsem koliv lidem v řeči mnohým v pohanění, nic mi to nyní na péči ani k smutku není. Mám v tom bezpečné svědomí, klevet se nebojím, nechť kdo chce mluví v soukromí, jať směle ostojím.

Ač vím, kudy to pochází, však mi potom málo. Tudížť to Pán Bůh porazí, aby dřív přestalo. Nestydatí protivníci, brzy to poznáte, jaké nyní zlostné věci. proti mně pácháte.

Neznámť se k tomu nikoli, což mluviti smíte. Byť mi bylo to po yóli, o čemž vy mluvíte. Uměl bych sobě vážiti, lásku zachovati, manželku za věrnou míti a ji milovati.

Však skrz všetečný návod váš to se všecko mění. K tomu vás zbudil satanáš, jisté jest znamení. Boží vuole nešetříte, na mne jste se zpikli, tak stav manželský rušíte a snad jste se vstekli.

Jaká jest medle povaha člověka moudrého, však on lásku vždy rozmáhá stavu manželského. Vy pak nazpět to činíte proti ctnému řádu, k rozloučení vždy radíte, nešetříce pádu.

Na to tuším vždy tepete, chtít mne potupiti, toho vy nedovedete do nejdelší smrti. Bláznivéť jest předsevzetí, nemoudré smyšlení, muožte snad potom želeti těžkého skončení.

Kdo to muože říci směle, by se šťastně dalo, tu kde se loučí manželé pro nic buď pro málo. Ten kdož jest puovod odvodu, skrze pro-tivnosti pozná sám brzo svou škodu, co činil ze zlosti.

Eva s Adamem bydlela, rodičuov nemaje, však tu řeč k sobě slyšela v prostředku ráje: Opustíš otce i matku, totiž v obecenství držeti se máš bez zmatku řádného manželství.

Láskou byla zavázána k manželu v celosti, nad to pak výše poddána jemu k služebnosti. Aby muž nad ní byl hlavou a pánem dědičným ji řídil rozumnou zprávou v slibu ustavičným.

Hleďtež, jak se má chovati žena k muži svému. Toho ve všem poslouchati, věrna býti jemu. Vy pak směřujete k tomu, aby mužem byla, vládla, jak chce v statku, v domu, mnou se neřídila.

Ej vězte jistotně o tom, žeť k tomu nesvolím. Shledáte to brzy potom, žeť vás spíš oholím. Mne před lidmi obouzíte skrz křivé mluvení, sami bohdá zakusíte při tom pohanění.