Jáť nejsem příčina toho, mohu se chlubiti. Vy jste našplíchali mnoho, až těžko setříti. Domníváte se svou řečí, že mne zahanbíte, upadnete do té leči, kterouž mně strojíte.

Daremně zuby brousíte o mne nevinného a to mezi lid trousíte, což není pravého. Že se v hrdlo nestydíte za své předsevzetí, již se vám (sami vidíte) posmívají děti.

Zdaliž to říci muožete, že o statek stojím. Jistě křivditi budete, jáť se tím. nekojím. Což kde koli máte svého, vládněte tím v cele, jáť také statečku svého užíti chci směle.

Vinon-li jsem v čem proti vám, toť Pán Bůh náš vidí. Podávám se bezpečně sám k soudu moudrých lidí. Každý může povědíti, že to zle děláte, majíce hanbu přikrýti, zoumyslně klamáte.

Ke všemu neštěstí svému to jste předse vzali, proti oumyslu svému I

svévolně povstali. Na mně ouhony nemáte, posměchu žádného, když jen sami zachováte, což jest pobožného.

Lepšími nejste nade mne, proč se pak rojíte? Nenáležitě ode mne manželku dvojíte. Majíce ji raddu dáti k dobré povinnosti, smíte ji odlučovati, nespuosobně dosti.

Hanba má jistě v tom není, vy mluvte, jak chcete. Však jste sami v provinění, ač na mne repcete. Zdaliž pak o tom nevědí okolní sousedé, každý na to známý hledí, jak se s námi vede.

Ej v pravděť jsem nerad tomu, což se koliv děje. Nemám sic toužiti komu, Bůh jest má naděje. Nemínímť se však zlým mstíti proti ublížení, chci to pánu poručiti, k jeho rozsouzení.

Duověřímť já se v tom Bohu, že mne pomstí toho. Víceť sic praviti mohu, než jest tuto mnohém. Však tak míním zanechati do času dalšího, chci se zatím podívati, co bude jinšího.

Kdo chce s lidmi vesel býti, užíti hled časti, všecky věci chti čas míti, utíkej, utíkej, utíkej bezbožného kvasu.

Za dobrého jmín býti chceš, hleď též skutek míti, sic poctivosti neduojdeš, utíkej, utíkej, utíkej mezi zle choditi.

Pravdu miluoj, jí pomáhej, chceš-li lásku míti, též faleš v nenávisti měj, utíkej, utíkej, utíkej pochlebníkem býti.

Spravedlivost ke všem konej, neb tak Bůh chce míti, za dary ji neprodávej, utíkej, utíkej, utíkej proti ní činiti.

Přátel dobrých sobě hledáš, nad čež nic těžšího, snadno je pak sobě zmrháš, utíkej, utíkej, utíkej opilství mrzkého.

Vystříhej se řečí marných, dobré mravy ruší, svědomí zlé zejskáš na nich, utíkej, utíkej, utíkej, pamatuj na duši.

Milý všechněm býti žádáš, následuoj pokoje, utrháním nic nezjednáš, utíkej, utíkej, utíkej sváru a rozbroje.

Rytířem se býti pravíš, sám sebe přemáhej, tu jaký jsi, nejlépe zvíš, zmužilo, zmužile, zmužile, šlechetně se chovej.