Bohu, lidem budeš milý v takovém rytířství, potomkuom mezi přá-tely zuostavíš, zuostavíš, zuostavíš po sobě svědectví.

To jest dvořák, to jest rytíř, kdož v to jíti umí, ten pak nebude než cvikýř nemilý, nemilý, nemilý, kdož toho neumí.

Vytištěná v Starém Městě Pražském u Jiříka Černého.

Píseň o hromobitné bouři a zapálení makovice na věži kostelní města Velvar, i téhož vohně s pomocí Boží uhašení, jenž se stalo v outerý po neděli druhé po Velikonoci Léta Páně. 1580. Slošena od K. Jana -Led. Zpívá se jako : Léta počtu běžícího etc.

Odkudž počnu, bych vypravil a divný zázrak oznámil, co se jest stalo v Velvařích, městě ted' v minulých časíeh. — Léta tohoto Božího, tisícího pětisteho, k tomu osmdesátého od porodu Panenského. — V outerý den Krescencia, devatenáctý den dubna, měsíce kalendářního stalo se cos zázračného. — V jedenmecítmou hodinu slyšel mnohý zlou novinu, nebo z voblaku temného, z pršení deště prudkého — Zablesklo se křížem velmi, po kterémž hned bez meškání zahřmělo velmi násilně k udeření nepochybně. — K němuž se země pohnula, grunty, stavení zatřásla, bylo hrozno a strašlivo, po němž hned bylo slyšeno. — Že při kostele na věží zapálil hrom makovici, pod plechem hoříc, dým dává, mnoho se jich na to dívá. — Na trubače hned volali, zdůli vzhůru naň křičeli, by štur-moval, neprodléval, lidem větší návěští dal. — Však trubač jsa vomráčený a stoje co vomámený, sám při sobě jesti nebyl, nebo na něm strach velký byl. — Smrad síry nesnesitedlný cítil i vohně létání v krovu věže běhající, vuokol sebe se točící. — Hned pak jakž sám k sobě přišel, hlas křičících jest uslyšel, jal se v tom k šturmu bíti a věži šel otevříti. — Tu mnozi všedši nahoru, hned sráželi cihly s krovu, aby věži i s kostelem vochránili před tím vohněm. — Než se k vrchu dopravili, víc než hodinu strávili, chystajíce zatím vodu, by přetrhli větší škodu. — Makovice bez přestání pod plechem hořela v ohni, dolův se podávajíce, krovu se do-hořujíee. — A v tom se vrchu dobrali, oheň vodou ulóvali, nebylo to mnoho plátno, jinak jesti v to vkročeno. — Šaty mokrými plácali a tak t( n oheň dusili, obkládajíc pantování, bráníce doluov hoření. — Makovici za tím svrhli, hořící doluov sstrčili, vohni konec učinili, věž strážnými opatřili. — Práce byla nebezpečná, k níž sotva zdařili se dva, kteří jsöü se na to dali, aby ohni odpírali. — Nebo vysokost veliká a krovu příkřost přílišná, strašlivo na to hleděti, nebezpečno v to se dáti. — Však snažnosti jich srdnaté Bůh posilnil k potřebě té, jemuž jsou se důvěřili, toho ohně se zmocnili. — A tak ta věže spanilá jakožto okrasa města s kostelem jest zachována, na věky buď Bohu chvála. — Zázraku toho šetř každý; jenž zřídka tomu podobný kdy se mezi lidmi stává, od lidí se přetrhává. — Ale škoda nenabytá lidem také obcím bývá z toho ohně rozmnožení, nepostačívá hašení.. — Ba dříví, také kamení, i ušlechtilá stavení, kazí, hubí, v nic obrací i okrášlené paláci. — Což my sobě předložíce, křesťansky rozjímajíce tento div Božího hněvu, jímž jest na-