str. 112
aus Wachs vom Heil. Berg bei Příbram. 2 verzierte Zinnbroschen 16 Steingutfiguren, 1 Weihbrannen aus Wischau. Pravo (eiserne Hand). 6 Täubchen, 2 Hähne. 2 Lederheutel. 55 Stickereien, walachische und slowakische. Hannakische Kostüme, männlich und weiblich. Brautkrone, hannakisch. 4 Lebzeltenformen. Figur der Caramura. Figur der Smrtholka. 1 grosses Pravo (Rechlssymbol). 1 Weibergürtel. 1 Instrumentchen zum Bemalen der Ostereier. 46 Hölzerne Spielsachen aus Mähren. — 44 Stück alte Bauernkeramik aus Böhmen, Mähren. Erstanden im k. k. Versteigerungsamte. — Krippenfiguren (20 Stück), Arbeiten des Schnitzers Franz Kolář in Příbram.
* Hátová voda. Na den sv. Háty žehná, světí kněz v chrámech vodu Hatovou v nádobách na stupních oltáře. Hospodyně již den před tím vymetla všecky kouty od pavučin, od prachu. Hátovou vodou svěcenou kropí pak kosinkou nebo věchýtkem slámy kouty celého stavení, což prý očistí dům od všelikého hmyzu. (Čáslavský Kraj, red. V. Jeníček, II. 1908, č. 2.) Jan Kluh.
Otázky a odpovědi.
* »Pavouci«-. Na Habrsku rozumuje lid o pavoucích takto: Pavouk z rána značí mrzutost a proto se hned zahubí; v poledne zvěstuje očekávané psaní nebo vůbec veselé zprávy; večer nese peníze nebo nějaký dar a nesmí se tudíž zabíjet. Pavouka křižáka spouštějí zde do láhve, ve které na lístcích napsána »lumera« (1—90). Pavouk některá »vytáhne« ven (pavučinkami) a tase sázejí do »lutrie«. Při nejbližším tahu na jisto prý vyjdou. 0 služkách nedbalých na pavučiny říká lid, že jim hoši tuze píší (to snad značí, že jsou zamilovány). Vdá-li se mladá žena za starého muže, předpovídají: »Ta mu rožvejká brzo »babouka«.
Marie V. M cel ská.
* »0 stínu*. Na Kolínsku se věří, že člověk — žhář nemá stínu. Kdo vidí o Štědrý den svůj stín dvojitě, do roka zemře.
Julie Vlasáková.
* „0 pavoucích". Všeobecně myslí venkovský lid, žé pavouk jest jedovatý. Pavučiny se nebojí. Dává jí jako lék na krvácející rány. Pavouk křižák přináší smrt. Vidí-li kdo pavouka obyčejného ráno, nese mu štěstí Leze-li po člověku, nese peníze. Julie Vlasáková.
* Věčný žid. Slýchala jsem od matinky: Chodí věčný žid jako starý polský žid kolem kamenného stolu v Palestině. Celý zarostlý, klapka každá visí do hustiny vousů. Za rok jednou odhrne klapku, zadívá se, protře oči, ptá se lidí: »Ještě se rodí lidé?« Když slyší, že se děti rodí, s povzdechem zase klapky spustí dolů a hořekuje, že ještě nebude konec světa, soudný den, konec trápení! V. Koderová.
Vydání a náklad firmy F. Šimáček v Praze. — Za redakci vůči úřadům odpovídá
Bohuslav Simáček. — Otiskování článků dovoleno pou'.e se svolením vydavatelství. —
Patisk se stíhá soudně. — Tiskem »Unie« v Praze.
|
