str. 111
Směs.
* Kujeba z Mejta r. 1613. K dokladům tohoto škádlivého a posměšného pořekadla staročeského, jež byly již v Českém Lidu i s významem v hojném počtu uveřejněny, přidávám další z knihy Bartoloměje Havlíka z Varvažova, 0 ctném a chvalitebném v světě obcování, v Starém Městě Pražském, 1613, 1. 354b, 355a: »... . Kdož takovým hodům ne-přivykne, avšak druhdy, buďto dobrovolně, aneb náhodou a z mušení k nim se zahodí, chce-li s jinými jednostejné kratochvíle a rozkoše účasten býti, tehdy takový konečně i sebe zavazuje, i nějakými divnými a neobyčejnými morovatými mozek svůj naparuje, po nichž snadně poznán bývá, že jest Johannes in eodem, aneb >kujeba z mejta«. Doklad tento potvrzuje stáří 'a oblibu pořekadla. Srv. můj feuilleton: Kujeba z Mejta, v Nár. Listech 1908, č. 263. Č. Zíbrt.
* Růže z Jericha v lidovém podání. V Kosmografii Munsterově, vydané od Zikmunda z Puchová roku 1554, list 48 čteme: »Ruože Jery-chuntské. 0 ruožích Jerychuntských, které se do těchto zemí našich přinášejí, toto se věděti má, že takové ruože nerostou na poli Grychnntském, ale rostou za Jordánem proti Jerychu, odtud čtyry míle v Arábii. Jméno mají od Jerycha, že se tam od přespolních kupují a odtud sem k nám přinášejí. Tyto ruože z země vyrostají, nízce od kořenu k ratolestem svým. Tato růže do vína v sklenici od ženy vundaná, když má poroditi syna, otevře se, a pakli děvečku, tedy zuostane zavřena. Na den Božího narození též se otvírá a jiných některých časuov.« Zachován tím doklad k lidovému podání staročeskému o růži z Jericha, kterou k vánocům chovali a pozorovali, jak ukázal Dr. V. J. Nováček v zajímavém článku v Českém Lidu XIII. Č. Zíbrt.
* Stříleti do mračen pokládali Lounští za urážku Pána Boha. Majíť psáno v knize pamětní r. 1582: »Bernard truhlář byl u vězení za příčinou tou, že jest v outerý po prosebné neděli, když se blejskalo a některé hřímání bylo, se tomu rouhal, což proti pánu Bohu bylo, střílel z ručnice, oznamujíc, kdo lépěji vystřelí v takovou bouřku, tak že jednomu pacholku kabát prostřelil.« (Zvon XIII. 1908, str. 608.)
Zikmund Winter.
* Proti rouši. »Abys žádný rouš nedostal, jez ráno hořký mandle, nebo lžíci dřevěnýho oleje, nebo čerstvý syrový vejce vypí. Pakli ale juž vopilej ses, tak pí ráno na to teplé víno, nebo jez zadělávaní maleny, neb hodně octa neb černé kaffé pí; nebo vypí na noc pár sklenic čerstvé vody, tak tě nikdy druhý den hlava bolet nebude.« (Ze starého »verbáře«.)
Roman Cikhart.
* Národopis československý ve Vídni. Museum spolku »Verein für österreichische Volkskunde« v.e Vídni pilně a soustavně doplňuje sbírky také ze zemí koruny české. V časopise Zeitschrift f. öst. Volkskunde XIII. str. 184 mezi předměty, získanými koupí, uvádí: Aufsammlungen - des Fräuleins Magdaleně Wankel aus Böhmen und Mähren: 42 Opfergaben
|
