str. 114
Rychtářové panství Vorlického! Dle sem zrovna v tu chvíli od cis. král. zemězřízení skrze král. krajský ouřad poslaného dekretu jest pro všechny province císařství Rakouského tak nazvaná konstituce povolená, a jak ve Vídni tak v Praze prohlášená, a každý radostí naplněný plesá, raduje se nad tak otcovskou láskou zeměpána našeho nejlaskavějšího krále Ferdinanda. V Praze jak páni od stava, tak měšťanstvo a veškeré obecenstvo vespolek uzavřeli, pro udržení pokoje ve vlasti se ozbrojiti; ilumenace, radostné schůzky a jiné důkazy radosti a plesání se na jevo vydávají; pročež taky my venkovští obyvatelově radosti takové užívati a díky Bohu Všehomoucímu vzdávati chceme, že takovým klenotem, takovým základem veřejného pokoje obdařeni a nadějí silnou naplněni jsme, že krásnější časy. nám povstanou, a sem a tam důkladné prosby jak městského, tak vesnického obecenstva v patřící cestě slyšeni a vyplněny budou. Aby ale každý věděl, co to slovo: Konstituce znamená, tak vás, rychtářové a veškeří konšelové, tímto nabízím, budoucí čtvrtek dne 23. března 1848 s 2 výbornými mužemi z obcích k 9té hodině ráno, a jak taková znamenitá příčina to sebou přináší, ve svátečním šatu na Vorlík se dostaviti, kde především k 10té hodině slavná zpívaná mše svatá a Te Deum laudamus držená, a potom ten dar a klenot našeho nejlaskavějšího zeměpána a krále Ferdinanda veřejně prohlášen, a znamenitost toho daru všemožně vykládaná bude. K tomu cíli, rychtářové, povoláte k sobě veškeré konšely vašich podřízených obcí, jim ten cirkulář přečtete a všemožně každému opis dáte; aby taky každý konšel ve své obci tu slávu oznámil,, která na Vorlíku jakožto nejhlavnějším místě celého panství držená bude. öd vrchního ouřadu panství Vorlického dne 18. března 1848. J. Perwolf, vrchní.
Jiným — ovšem německým — přípisem všem úředníkům panství Vorlického vyložena důležitost slavnosti, která konána býti má dne 23. března na dvoře zámku Vorlického a rozděleny mezi ně úlohy, v něž se uvázati měli. Knížecímu stavebnímu inženýru uloženo, aby se postaral o zřízení tribuny na nádvoří zámeckém a o žerď pro červenobílý prapor, jejž opatří vorlické dámy; aktuar Forst měl vzíti si na starost slavnostní intrady a hudbu vůbec, písař vrchního Volkan ustanoven dozorcem nad střelbou z hmoždířů, právnímu písaři Kořínkovi svěřen vrchní dohled při
u Vorlíka« ... Zamyslil se, zakýval hlavou, povzdechl: »Ach, můj Bože, tu krajinu znám a ves také i Vašeho rychtáře bývalého Racka.« Vlídně mě povzbudil ke studiu, a budu-li pak něco chtíti na Rusi, abych se k němu obrátil do Varšavy na universitě. Byl to syn zastřeleného vrchního vorlického, professor slavistiky na universitě varšavské, Dr. Josef Perwolf, spisovatel celé řady spisů o vzájemnosti slovanské, učitel a příznivec našeho pěstitele styků českoruských, nynějšího nástupce Perwolfova na universitě ve Varšavě, Dra. Vladimíra Andrejeviče France va! Toto setkání utkvělo mi v hlavě a při úpravě článku o vrchním Perwolfovi p. ředitele Zemského archivu Dra. V. J. Nováčka do Českého Lidu nemohl jsem se této vzpomínky zbaviti a pro budoucí pamět ji zapisuji zároveň s poznámkou o tragickém skonu nešťastného vrchního, jehož dobrá vůle a vroucí vlastenecký cit nejlépe jest doložen v řeči tuto otiskované. Siavista Perwolf jakožto syn ubohého vrchního vorlického podává nejlepší důkaz, jak ušlechtilý a ideální směr převládal při výchově rodiny Perwolfovy. 6. Z-í b.r t
|
|
