rozdělování konstitučních kokard. Knihovní Kaplan a písař vrchního Soucha měli s pradleckým hostinským smluviti se o slavnostní hostinu. Všichni faráři na patronáte pozváni k účastenství při slavnosti, učitelům všem, aby se dostavili, přísně nařízeno. Zvláštním přípisem pozván k účastenství magistrát města Mirovic. Nájemcům dvorů knížecích (Rott, Valenta, Chvojka, Batěk) oznámeno, že na jejich účastenství bezpečně se počítá; představený obce židovské Nephtali Weil vyzván, aby svolal své souvěrce z okolních obcí a hlavně z Mirovic, aby ve své modlitebně bohoslužbu na poděkování za konstituci uspořádal. Také všem panským úředníkům 16 okolních velkostatků dostalo se zvláštního pozvání k účastenství při slavnosti. Perwolf těžce nese, že toto pozvání z velké části ostalo nepovšimnuto. Zastoupeny byly statky sousední jen úředníky ze Smolotel, Březnice, Blatné, Klučenic, Tochovie a Zahrádky, nejlépe zastoupen byl Milín, odkudž přišli úředníci se všemi rychtáři, ale zvlášť s pochvalou vytýká, že svobodný pán Mladota ze Solopisk, ač do Kosovy Hory pozvání pro vzdálenost neposláno, svého vrchního na Vorlík k slavnosti vypravil.

Na dvůr zámecký dostavilo se více než 2000 osob. Vrchní Perwolf měl k nim řeč následující: Milí občané! V tom okamžení, jak sem obdržel dekret zemského zřízení, bych na celém panství ohlásil, že naše vlast, tak jako druhé země konstituci obdrží, nemeškal sem, Vám, milí občané! to oznámiti a Vás sem vyzvati, abych Vám obšírně vyložil, v čem ten dar otcovské náklonosti a královské milosti pozůstává, abychom vespolek za ten drahý klenot Bohu Všemohoucímu v chrámu Páně díky'vzdávali. Jak veliký a drahý klenot tento dar vlastenské konstituce býti musí, dojista poznáte, když Vám zdělím, jak veliká radost a jaké nevyslovitedlné plesání po ohlášení konstituce ve Vídni a v Praze panovalo a panuje. Ve Vídni i v Praze tisíce lidstva ve dne i v noci po ulicích se procházeje, jásají, a volají: »Dlouho bud! živ králi Ferdinande! ať žije a panuje, ať žije pod konstitucí!« I vojsko plesá zároveň s měšťanstvem; neb když takový plesající měšťanský zástup okolo vojanské stráže se táhne, volá voják své spoluvojíny do zbraně, tambor pozdravuje měšťanstvo radostným na buben vířením, a celá straž dává mu poctu s skláněním zbraně. Vůbec princové a knížata, gubernialní a appelační radové, měšťané, řemeslníci, profesoři a študenti, slovem všickni stavové spolčeni jsou v jásání srdečnosti a srdnatosti. V Praze v krásném sále Karlínském visí starý český praporec bílé a červené barvy zhusta prostřílený. A tento praporec jest nám Cechům velmi znamenitý. Neb když ve válce 301eté v roce 1648 zradou darebného Ottowaldského Švejdští nepřátelé přes Pražský most k Starému městu outokem hnali, by se naší vlasti zmocnili, tehdáž nesl tento praporec Jiří Plachý, udatný profesor a duchovní, veda pod ním Pražské študenty proti Švédům, aby se přes most nedostali. A letos právě po dvou stech let, letos zase tento náš český praporec se pohnul Sám nejvyšší duchovní pastýř kníže arcibiskup Pražský, jakožto kanclíř neb nejvyšší představený veškerých vysokých škol v Praze chopil se toho študentského praporce, a tentýž praporec shromažďuje nyní jak študenty,