str. 122
od p. prof. Koubka složenou, překrásnou báseň s upřímným přáním svým, a když Osv. knížecí rodina byla pohroužena v nejhlubším zármutku pro ztrátu své andělské, mladistvé dcery Gabriely, tuť kvíleli všickni knížecí poddaní; ano osadní Kosteleeký dojímavý truchlozpěv složil a jej ve jménu poddaných na důkaz živé soustrasti knížeti pánu podal. Milostivý, vůbec milovaný kníže pán nemeškal, upřímnou oddanost svou laskavou uznalostí odměniti. Poslalť na úřad dvě veliké hole ze španělského rákosí svrchu i spodem stříbrem kované, českými nápisy s vyrytým znakem a jménem svým ozdobené i se jmény těch, pro něž ustanoveny byly. A tyto hole se právě v tentýž den u přítomnosti pánů úřadníků a osadních nejzasloužilejších rozdávaly. Velectěný p. vrchní v orlický (Perwolf), vřelý horli tel o blaho a prospěch sobě svěřených knížecích poddaných měl řeč jadrnou a důraznou, jež mysl všech přítomných hluboce dojala a poli n u 1 a. V ní děkoval osadním za jejich šlechetné se vynasnažení a zvláště za jich projevené city, i oznámil všem poddaným ve jménu knížecím náklonnost a milost osvícené vrchnosti. Na to podal první hůl osadnímu Novo-Sedlskému, Matěji Hrubcovi, aby v něm jakožto v nejzasloužilejším osadním poctil horlivou snahu všech knížecích osadních vůbec. Druhou hůl dostal Matěj Holub, jinak Racek z Kostelce, nejmladší osadní, aby poznal, že jeho působení na mravní vzdělání druhých poddaných a na zdokonalení veského hospodářství nejenom slavná hospodářská společnost česká uznává, nýbrž že je i kníže Pán i jeho úřad ctí, vyznamenává a mu odměňuje. Milo se bylo podívati, jak se na obličejích těchto usedlých třiadvaceti starců a představených velikých obcí překvapení, radost a úplná oddanost prostosrdečně jevily. Zajisté že jim tento den na vždy v paměti zůstane. Posléz slíbil p. vrchní jménem knížecím i na budoucí čas všem ušlechtilejším zásluhám knížecích poddaných podobné milostivé odměny. Ještě více ale zrostlo radostné překvapení rozčilených osadních, když vycházejíc z kanceláře hlučnou hudbou přijati a do panského hostince k připravenému pro ně obědu od pánů úřadníků vedeni byli. Při víně neopominuli píti na zdraví našeho zeměpána, milostivé vrchnosti a pánů úřadníků, což tito poslední vzájemně opětovali, připíjejíce si na zdraví svěřených sobě poddaných. A tak byl tento den dnem odměny a radosti netoliko obdarovaným, zasloužilým osadním, nýbrž i všem poddaným, ze strany milostivé vrchnosti byl ale svědectvím spa-nilomyslnosti a pečlivé laskavosti knížecí. — 0 této slavnosti uveřejnily zprávu také Ponaučné a zábavné listy pro polní hospodáře a řemeslníky v Cechách, vydávané od c. kr. vlastenské hospodářské Společnosti v Čechách. VII. v Praze, 1844, svazek 9., s dodatkem o Mat. Rackovi: »Tak najde každý zasloužilý muž u všech uznání svých zásluh, aniž nemluvím o blaženosti, kterou v srdci při vykonání dobrých skutků sám cítí. O, kdybychom v naší vlasti vždy více takových, o vzdělanost svých spolubratrů pečujících mužů a takových šlechetných pánů měli, kteří je dle zásluhy odměňují, jiné tím způsobem také k stejným činům povzbuzujíce.« Č. Zíbrt.
|
|
