Bruna se účastnívala také masopustního průvodu, a to v r. 188.1 naposledy v Keblicích. Roj maškar procházel obcí okolo 10. hod. dop., doprovázen jsa hudbou. Byli to kašpaři s metlami a pokladničkami, medvěd ve hrachovině, medvědář, dědek a bába na šikmém kole s potahem, žid, bachus, cikán, kominík a pod. Všelijak taškařili. Kašpaři dávali hospodářům a panímámám pivem nebo kořalkou připíjet voláním: Panímámo, pečte šišky, medvědáři jdou, na dudy hrajou, na jelita pískají, podpatkama třískají, ař je šiška nebo bába, moje huba všecko ráda. (V Cliněvsi mají toto říkání: Panímámo, pečte šišky a kobližky, medvědáři jdou, než vy jednu upečete, oni tady jsou; starý medvěd týden nejed, stará medvědice upekla mu plíce, dala mu je na zahradu, vítr mu je vzal, to mu dobře udělal. Nik, nik, nik, oženil se kominík, vzal si starou kominici, tancoval s ní po silnici, vítr mu ji vzal, to mu dobře udělal.)

Většina maškar měla pytle naplněné hrachovinou, jimiž příliš dotěrnou mládež odháněla. Brůnu vedl Kašpar na řetěze a strašil děti křikem: utečte, trkne vás, roztrhá vás! Maškarám se dávalo za odměnu do pokladniček něco na penězích, částky ječmene a jiného obilí; též slámy. Po ukončení průvodu se vše pak prodalo a zapilo.

V Lípkovicích chodila brůna před sv. Mikulášem s ostatními maška-rami po staveních r. 1875 naposledy. Bývalo celkem dvanáct synků ze statků přistrojených. Jeden dělal Mikuláše, druhý čerta, třetí kozu, několik rytíře a pod.; dva dělali brůnu. Ten přední držel vejtrasky s koňskou hlavou mezi vidlemi a krkem kolem bidla. Zadní, v poloze nakloněné, obemknul předního kolem pasu aneb si opřel ruce o ramena jeho. Hlava koňská byla napodobena košem (mošnou podlouhlou) a potažena hrubým plátnem. Tlama a oči byly hrudkou neb černě vyznačeny. Postroj byl napodoben tmavými kalouny, aneb se použilo pravého. Poslamka, také houně, kryla obě osoby. Maskovaný jezdec seděl buď na zádech zadního, nebo vedl brůnu za opratě. V ruce držely maškary metly, v kapsách měly suché švestky, hrambory, ovoce a uhlí, což rozdávaly. Příchod ohlásily zvonečkem. Dračky jaly se rychle peří uklízeti a pak otevřely dvéře vstoupivšímu Mikuláši s čertem na řetěze a těm ostatním Prováděly všelijaké taškařiny, v celku se ale ničeho nemluvilo — žádný se nechtěl prozradit.

V Gtiněvsi vodil jezdec důru, můru nebo brůnu s bílým prostěradlem a kravským ocasem na oprati. »Ona tě důra rozčesá,« říkávali dětem, které se nechtívaly česat. O masopustě a na oddavkách měli na silném smyku (sochoru) šikmě položené kolo točící se u země, na kterémž seděli dědek s babou proti sobě. Obě voračky držely se hole, pevně zasazené ve smyku; hůl tvořila osu o zem se opírajícího kola. Smyk byl připevněn ke kolečkám od pluhu; celek byl koněm tažen. Průvodem šla hudba s trumerýnou (hudební stroj) a několik jezdců na upravených koních. Hlava koňská byla buď dřevěná a pomalovaná jako v Poleni, aneb se vycpal senem povlak plátěný napodobující hlavu tu s krkem. Bidlo, zasazené pevně v krku, obkročil jezdec, jako když si děti hrávají, drže v jedné ruce opratě, v druhé dřevěnou šavli. Pomocí tkalounů si