str. 131
přivázal jezdec bidlo k tělu. Za •jezdcem prostrčeno bylo bidlo do stanice starého řešata; přehozený plášť na jezdci kryl na-zad řešato jako hřbet koně.
Ve Chvalíně nesli dva za sebou stojící na každém rameně sochor. Ctyry obruče spojovaly oba sochory. K sochorům byla přidětána hlava koňská. Tělo se přikrylo šedivou plachtou. Vysoká tato brůna se upravovala podobně v Protivci a Boru u Netolic; říkali jí šiml.
V fíetovicích u Kladna chodili obyčejně dva Mikuláši, z nichž jeden seděl na brůně. Houní upravili koňskou hlavu s krkem na vejtřaskách. Celek se vycpal buď slámou neb hra-chovinou. Houně se pak zapo-šila; rohy vejtřasek z ní vyčnívaly. Jeden z Mikulášů držel brůnu za hřívu chodě obkroč-mo nad bidlem; druhý pobízel k modlitbě slovy: Budeš se modlit ! Při odchodu rozdávali dětem cukrovinky a uhlí.
V Dušníkách a jinde upravili si tělo koňské z lavice, k níž připojili hlavu. Chasník stál prohnutý pod lavicí nesa ji na hřbetě, drže se jejích noh. Na prkně lavice byla slámou nebo senem utvořena oblá plo- ' cha. Celek přikryt poslamkou.
V Rovném a Loucké používali dvou řešat k úpravě.
Dodatkem připomínám, že časopis »Zeitschrift für österr. Volkskunde« z r. 1898 přináší dva obrázky, z nichž jeden představuje kozu (Habergeiss) a druhý brůnu (Gmoosgoass).
Ještě v druhé polovici 19. století, vypravuje Fr. Gruncl, dom-
