kář v Koslomlatech, prováděly se o masopustě všelijaké rejdy maškarní na vesnicích kolem Řípu. Nejzajímavější byla projížďka brůny. ' Vyvolený statný junák, tak dvacetiletý, přistrojil se za brůnu. Míval povětšině krátké, úzké kalhoty na stranách vyšívané, červený neb modrý kabát s černým límcem. Hlavu si pokryl velkou, zelenou čákou podoby kužele, s jejíhož, hrotu visely dva dlouhé fábory k zemi. Na obličeji měl škrabošku. Kůň jezdce byl vždy červený s bílou lysinou mezi očima; mnohými fáborky okrášlili jeho hlavu a hřívu.

0 poslední den masopustu sešla se hudba v hospodě; zde již čekala brůna s jinými ještě maškarami, které ji pěšky doprovázely. Bruna započala svým rejdováním diváky obveselovati; rozjela se tryskem po silnici, vracela se pak zase zpět, by šprýmovými výkřiky donutila k smíchu naše bodré venkovany. Ve veselé náladě přešel průvod celou ves až k poslednímu domku; zde se všickni obrátili a zamířili k nejbližšíma statku. Bruna si vypůjčila od kominíka koště a bušila tak dlouho na vrata, dokud někdo neotevřel. Jakmile se vrata olevřela, vjela brůna do dvora a ostatní maškary a hudebníci šli za ní. Zde se rozestoupli kolem brůny, která až k samotnému prahu se přiblížila, počínajíc svou obvyklou písničku zvučným hlasem zpívati: Já brůna na tom koni byla jsem též tady loni, v tom. krásném statečku dobře je, panečku. Dostala jsem tady šišky, byly velké jako dížky, letos taky zde dostáném a pak dále zase půjdem. Po tomto . zpěvu začali hudebníci hráti a všechny maškary vesele vyskakovaly a křepčily. Mezi tím vložila hospodyně jedné maškaře do nůše několik šišek, které s poděkováním tato přijala. Hudba přestala hráti, a brůna vyjela za tropení všelijakých žertů ze vrat a za ní vycházeli ti ostatní. Ubírali se dále k druhému statku, kde své představení opakovali. Když obešli celou ves, měli nůši plnou šišek. V hospodě se svorně rozdělili; brůna arcit měla větší podíl za své zpívání. Tato obchůzka s brůnou konala se každým rokem až do úředního zákazu. Za našich časů, končil vyprávěč, je již málo pamětníků, kteří brůnu vidívali, a ještě méně těch, již za brůnu byli zvoleni.

Budovec se postavil proti theofrastickým názorům o zlatém věku, od bratrstva později přejatým, již ve svém »Krátkém spisu o zlatém budoucím a již nastávajícím věku«, sepsaném r. 1584.96) Důvody ze starého zákona, které zde široce rozvádí, opakuje pak stručněji v pozdějších svých spisech, když mluví o bratrstvu, užívaje pak více Nového Zákona. Praví tu, že soudil za dobré, v sama písma Boží nahlédnouti, co ona nám o takových