@S@ 133

proměnách praví, a to jakž pro zahanbení těch některých všetečných a převráceně zmudralých prorokův, tak také a mnohem víceji pro utvrzení sebu samého v tom, což nám nepochybně sama písma Boží jakožto jisté pravidlo všech minulých, přítomných i budoucích věcí předpovídají, a ne co rozum neb domnělé nějaké vědomosti nám z lidských myšlenek vynáší. Prý se převelice mýlí, kdo před příštím Páně zlatý věk podle těla předpovídají, očekávajíce monarchu, který by celý svět opanoval a všecko lidstvo k poznání Krista přivedl a tak naplnil slova Kristova o jednom pastýři a jednom ovčinci. Připouští sice, že Bůh před zkázou světa může své církvi okázati díla ducha svého, ale odpírá, že by nastalo v třetím věku, ve věku Boha Ducha svatého, také obnovení těla s pohodlím rajským a jeden způsob všech lidí, jakož i všeobecná rovnost krom toho nejvyššího potentata-pastýře a že by všichni byli za jistý věk beze všech starostí, lopot, nemocí, soudův, nevolí a nedostatkův a tak obnoveni v znamenitých rozkošech, že by byli přivedeni k životu rajskému, jaký panoval před pádem Adamovým. Jsou to podle něho pouhé smyšlenky lidí nedo-učených nebo přeučených, alchymistů i Threofrastovců, kteří své předpovědi obalují divnými a zatemnělými pohádkami, planetami a literami, podávajíce takto místo pravdy pouhou pohádku. Pravé vědy, zvláště lékařství si váží, avšak všetečných, klamavých a podvodných lidí nenávidí, poněvadž sami sebe ani jiných obohacovati neumějí a sebe i jiné podvádějí, předpoví-dají-li lidstvu zlatý věk. Jsou sice různá znamení, zvláště úkazy na obloze jako neobyčejná spojení planet a komety, z nichž možno souditi na přeměny světové, avšak proměny takové byly již od prorokův, Krista a apoštolův předpověděny. Byl-li kdy zlatý věk, byl to věk Salamounův, který nepotřeboval kamene filosofského k proměňování nižších kovů v zlato, byl to věk patriarchů, z nichž však Jakub svá léta nazývá výslovně zlými a zarmoucenými, byl to věk Mojžíšův, v němž Bůh svůj zákon vydal a předivné skutky svým lidem způsobil, aniž by lid židovský byl uchráněn před všelikou bídou, lopotou a mizerností; neboť všeliká zevnitřní sláva v církvi, pokudž se nepromišuje a netemperuje ponížeností, bázní a křížem, víceji ducha omračuje nežli osvěcuje a víceji k zemským nežli k nebeským Těcem táhne. Ani to nebyl podle těla zlatý věk, když sám syn Boží, Bůh a člověk pravý, dolů na zem sestoupil a lidskou podobu na sebe přijal, aby všecka tajemství Boží k lidskému spasení potřebná otevřel a zjevil, a když apoštolově po všem světě jeho učení rozhlašovali; vždyť netoliko apoštolově a jejich posluchači, ale sám syn Boží, jenž od maličkosti utíkal, a potom konaje naše spasení pracoval, putoval, ustával, žízněl, lačněl, daň císaři dával, pokoušen byl, až i za nás na ohavném kříži umřel. A potom očekáváme my nebozí červíčkové, smrduté bláto zemské, nějaké rajské obnovy podle těla, když. sám syn Boží, ten věčný pastýř a stvořitel všech věcí, za svého působení na zemi nebyl prost bídy a útrap pozemských. Také věk Husův, Lutherův a Kalvínův nebyl věkem zlatým, nýbrž spíše železným, ohnivým a krvavým. V církvi nebyl vůbec od počátku světa věk, který by s bídou se nesměšoval a který by bída nepřevažovala; vždyť ¦církev Páně byla na kříži založena, v kříži rostla, v kříži vyrostla, v kříži