se koná i dokoná. Před příštím Páně nastanou sice divné proměny, které-však přinesou vše jiné, jen žádný zlatý věk. Povstane národ proti národu, království proti království, otec synu, syn otci neodpustí, lidé pro hrůzu schnouti budou, a větší díl světa se od pravého učení Kristova odvrátí, tak že ledva víra mezi lidmi se najde. Přijdeť dříve království Antikrista .. . Pravý zlatý věk byl a bude po pádu Antikristově vždy tam, kde se evangelium Páně v čistotě vyvoleným Božím káže, ovšem zlatý věk podle ducha a nikoli podle těla, o němž mluví různé smyšlenky a sny, nejinače než jako o Satranské zemi, do kteréž prý se lidé skrze klobásy projídati musejí. Teprve v nebi nastane po boji a rytěřování na zemi nepřetržitý zlatý věk, který bude údělem všech, již jsou té jisté naděje, že ani smrt,, ani život, ani andělé, ani mocnosti, ani přítomné, ani nastávající věci, ani vysokost, ani hlubokost, ani žádné jiné stvoření té moci nemá, aby je od lásky Boží, která jest v Kristu Ježíši, odloučiti mohlo.

Milotice pokládám ode dávna za Paříž moravského Slovenska. Vše co-nejdražšího a nejnádhernějšího nositi možno na venkově, nosí se v Miloticích. Novější dobou skorém až nevkusný jest přepych v látkách a ve vyšívání! Náš obrázek ukazuje jen nádheru, ale nikoliv nevkuš. Je to mladá žena, která nějaký čas po svatbě smí nositi ještě pouhý svatební čepec o velkých svátcích. Později nosí jen šátek červený nebo tmavý květovaný čili, jak tu říkají, »turecký«, a čepec pod ním jednodušší.

Charakteristickou částí ženského kroje Milotského (a stejného Svatoborského, Mistřínského, Dubňanského a Ratiškovského) jest velký čtyřhranný »obojek« (límec) hluboko do zad spadající, bohatě černým hedbávem vyšívaný a prolamovaný, jímž liší se od podobného kroje osad severně od Kyjova ležících (srv. obrazy na str. 241 a 243, X. roč. Čes. Lidu), kde u rukávce jest jen stojatý límeček černě vyšívaný. Ostatek: kordulka, kanafasky (sukně), fěrtušky, čižmy svrapené atd. jest v podstatě stejno, a jen maličkostmi, domorodcům zřejmými, se liší.

Čepce nemají nikde tak pěkné a bohaté jako v Miloticích. Střih jejich jest podobný jako u českých holubinek, jež nejspíše jim jsou podkladem. Pisatel řádků těch má ve své sbírce čepec z Milotic přes 100 let starý, který úplně jest souhlasný s uzlíčkovanými holubinkami českými. Kolonisace osad, zpustošených vpády Talárů (1663) a Kuruců počátkem stol. 18tého, děla se nejen z různých krajin moravských, ale i z Cech. Badatel pozná ji nejen z hojných jmen »Čech«, ale i z dialektu, a konečně i v kroji. A čepce zdejší jsou jedním z těchto nápadných znaků krojových, svědčících o kolonisaci české! Jinde se v té formě na Moravě-nenosily.