Lidové umění na Nasavrcku a Chrudimsku.

(Se 7 vyobrazeními.) @PP@III.

III.

O lidovém umění na Chrudimsku pojednává Josef Pelrtyl, počínajíc věkem dětským. Výklad provází zajímavými vložkami o životě s pečlivým šetřením původního názvosloví.

Vhodně a znamenitě použil spisovatel formy, jak babička vzpomíná na zašlé doby, »kdy si náš dědeček babička bral«. Vzpomíná na tehdejší veselost, na šaty, na dojmy a zatím líčí bezděky úbor tehdejší a jeho výzdobu, na bývalé umění lidové. Byla to šťastná myšlenka!

Babička třesoucíma rukama nesměle pohladí látku měňavou a s lítostí vzpomíná na chvíli, »kdy si náš dědeček babičku bral«. Škoda těch časů naslokrát! Košilka tenčice z plátna kupovaného objímala tenkrát plné tělo babiččino. Krajkový (vyšívaný, kroužkovaný, síťovaný, svařovaný — Zaječice) krejzlík ovíjel štíhlý krk. Buclaté ruce jen zpola zakrývaly krátké vyduté rukávce (s paušemi — Řestoky, Zaječice). Z výstřižku u krku vyhledala šňůra korálů s několika dukáty (Slatiňany).

Srdce jí tenkráte tlouklo, div prsa se nerozskočila. Štěstí, že nový živůtek (šněro vačka, laj blik) nepovolil. Matička — však .ji dávno hlava nebolí — dala jí na jarmárce v Chrudimi vybrati mezi sametem, da-maškem i marcelínem. Dlouho vybíraly, dlouho smlouvaly látku i portičky zlaté i stříbrné. Městečky lajbličkář Tomášek změřil plnou hruď mladé nevěsty a brzy přihnal se s dílem hotovým. Nebylo ho mnoho (všaktě také dělal čepice, na něž dle starého poctivého zvyku krejčové nikdy, látek nekupovali], ale za to krásy nevídané. Portičky lemovaly okraje. Podle nich plno hedvábím a dracounem vyšitých květů, větviček, srdíček. Záda lajblíku stahovala hedvábná zelená penlle, jež probíhala řadou dírek kroužky opatřených.

Když o svatbě vycházela z přístěnku do velké světnice, dveře dokořán museli otevříti, aby prošla jimi v širokosti suken svých. Měla jich na sobě! Ne sice tolik, jak povídá stará písnička:

Patnáct suken, každou jinou, a pod nima.honzu, byia v nich tak outlá, tenká, jak zadek od 'vozu (Slatiňany),

ale do polovičky toho počtu mnoho nescházelo. Pod vrchní barevnou měňavou sukní tuze širokou a drahou byly dvě naškrobené spodánky (škrobenice—Slatiňany) bílé s okraji v ruce štikovanými, jedna flamírk a