vlasech hladce sčesaných šátky hedvábné (Horka1, štofáky (Čankovice)^ kašmírové, angorové, turecké, sacké.

Na těle mají laj bliky (bruslíky), kacabajky merínové, kazajky,; jupky, špenzle (kabáty tálkové) se širokými vatovanými rukávy a. šůsky s varhánky (Řestoky, Bližňovice). Výstřih košile, v němž blýskají šňůry granátů nebo korálů s dvourenčíky a dvacetníky, zakrývají šátky krajkové (Zaječice) nebo línové (půlky). Starší ženy přehodily si přes ramena plachetku fajnovou cirkasovou, vyšívanou, nebo jen obyčejnou zelenou, bavlněnou s franciem a. Cípy plachetky svázaly se na zádech nebo zastrkovaly se za pás. Každá žena měla na sobě půL tuctu kytlí (Slolany, Morašice). Pestré vrchní sukně byly mezulánové,, harasové, tykytové, z hedvábí, brokátu, damašku, sukna. Také fěrtoch žádné nescházel. Byl hedvábný, merínový nebo mezulánový. Mnohá při veselé muzikantů písničce netrpělivě podupávala střevícem z kordovánu (ze sametu).

Stejně honosně vystrojili se i hospodáři. Vedle žlutých kozlovic s kokardou nebo mašlí u kolen (Klešice) viděti bylo skopovice (sádlem natřené, aby se bleštily), jelenice, manžestrovky, kalhoty štruksové. Někteří• měli sosáky hřebíčkové, jiní krátké špenzle s rukávy. Soused jeden i kožený vyšívaný opasek — jak by na trh šel — na kulaté bříško navlékl. V teplé světnici smekali všichni svoje vydrovky, pankrotky se třemi jablíčky, beranice, schořo-vice, kaskety dracounem premované a čepice placky se kšil-tem (Slatiňany). Cvočky obité jejich střevíce a boty (shrnovačky, fal-dovky, tálové — Horka, uherky — Prachovice) hřmotily při chůzi.

Babička vytrhla se ze svých vzpomínek. Dnes, jaký to rozdíl! Na nynějších chasnících kabát hrká a z kalhot by leckterého vytřásl (Slatiňany). Mnohá ženská je jako cumploch a sobotu má delší než neděli (Stolany). Za to nevěsta, její maze], je jak obrázek. Sluší jí to pod věnečkem a průhledným vlnivým závojem.

Při obědě svatebčanům chutná: i ženichovi v radosti, že »už torná za sebou«. Polévka s jaternými knedlíčky »šmakovala« všem. Pak přišel kaltoun; mnozí nechtí, dá to moc obírání. Hovězí v rajské omáčce jen se »rozsejpá«. Vepřová jde dobře na odbyt. Pečená husa a smažená kuřata jdou na dračku. O koláče a cukroví mužští nestojí; za to ženské zase pivu mnoho neudělají (Stolany).

Stará babička pracně v bezzubých dásních užmolila kousek pečínky a je jako sud. Při černé kávě vykládá o svatbách dřívějších. Za jejích mladých let bývalo vše jednoduché. Na stole svatebním mívali hrách s uzeným, jitrnice, svítek. To už byla »svadba pán« (Stolany). Chudáci mívali k obědu hrách s kroupami (kočičí tanec), kaši krupičnou. A také byli veselí.

O půlnoci zaměnily ženy vínek na hlavě nevěstině vočepákem (Kočí, Řestoky, Zaječice, Honvice, Lány, Topol).

Několik dní trvávaly hody svatební. Po nich začlo to však doopravdy. Mladá hospodyně hledí se zachovat své panímámě i jejímu.