přečnívá poněkud přes domovní zeď a chrání tak před deštěm hliněnou (dřevěnou, dlážděnou) záhrobeň (záprseň — Nákel). Odtud leze se na hůru (na stáj — Klešice, na chalupu — Horka, Řestoky, Blansko, na strop — Vorel) po schodech dřevěných, kamenných, po žebříku. V přední části půdy ukládá se šatstvo a prádlo, peřiny, obilí a ovoce; na zadu. sláma, seno, otava. Z vikýře (poklopa) vyhledá dřevěná klec se schnoucími homolkami.

Pěkné lomenice (a kukle s korouhvičkami) uzříme na mnohých ještě statcích i chalupách;, ba i špejchárky (sruby —• Nákel) jsou jimi opatřeny. Cím zámožnější majetník, čím větší stavení, tím lomenice rozlehlejší a ozdobnější.

Také v okolí České Skalice znám jest podobný popěvek, který z části. se zpívá, z části říká, jak následuje:

V textu přidává se k vůli nápěvu »můj Honzíctu.« Když Honzík zlostně odsekne: »Tat si sedni na jozvoju«, Andula žadoní: »Já neci jít na jozvoju, já ci do tošatiny.« Honzík broukne: »Nemusíš tam bejt.< Andula: »Vsát ty mě tam psec pustíš, sak se na mne nezlobíš, můj Honzíctu, hojectu.« Honzík: »Tat si tam vlesU Ostatní je stejné, jak uvedeno v Č. L.