Sv. Mikuláš a svátky vánoční u Čechů na Ratiborsku v Pruském Slezsku.

U Čechů na Ratiborsku toliko jeden chrám zasvěcen sv. Mikuláši (v Ludgeřovicícb). Úcta jeho rozšířena téměř po všech dědinách jako ochrance dobytka. »Kat. Nov.«, v Prusku vycházející, v č. 9. r. 1902 vysvětlují: »Slýchával jsem o tom povídat od našich staříčků, že když ještě naše krajina velkými lesy byla zarostlá a v lesích zdržovalo se množství vlkův, tu za dřívější kruté zimy vlci vychodili z lesův a napadali lidi i dobytek. Proto naši předkové vyvolili sobě sv. Mikuláše za patrona k opatrování dobytka, že právě okolo svátku svatého Mikuláše začínaly být velké zimy. A ještě až do dnešních časů v Polské, kde ještě vlci se zdržují, světí lid svátek sv. Mikuláše, a když. někdo jest od vlka pronásledován, první jeho modlitba jest do swie,tego MikoJaja.«

Pruští Moravci zpívají k sv. Mikuláši píseň: Svatý Mikuláši, kráso biskupů, pros za nás u trůnu Pána. zástupů; Obraň nás od všeho hrozícího zlého, o náš patrone! Atd. Píseň má 9 slok. Na Moravě zase značné množství poutníků putuje každoročně do Příbora prosit sv. Valentinka za ochranu dobytka. Jako u náš, tak i na pruské straně sv. Mikuláš chodí v průvodě »anjela a zlého« (ďábla). »Zlý« třímá v ruce vidle a oblečen do obráceného kožichu a opásán řetězem.

Svátky vánoční v Pruském Slezsku popsal jsem v knize »Čechové v Pr. Slezsku« na str. 36—41; k popisu tomu přidávám další zprávy, po většině vzaté z »Kat. Novin« (1895, č. 51., 1897, č. 2. a 3.). V Petro-vicích na štědrý den děti se postí, že uzří zlatého beránka. Co komu se přihodí a jak se mu vede na Štědrý den, tak že se bude míti celý rok. Hlava rodiny dbá, aby všichni zajednou k večeři přišli, pomodlili se, zasedli; jinak by byl nepořádek celý rok. Večeřívá se: Voďanka se zelím, žitné slížky s mákem a máčka vším kořením dýchající, a musí vystačiti po celý oktáv. Po večeři dostane každý 4 ořechy a 4 jablka, z nichž pozná, jak se mu v každém čtvrtroku povede. Při večeři jest úplné ticho. Celá příroda prý, v ráji pro hřích Adamův zakletá, tuto noc skrze narození Spasitele na okamžik kletby se zbavuje a v rajský stav se navracuje. V tu noc studená zřídla tajemně mluví, dobytek ve chlévě o rodině vypravuje, zrnka, jež se do země vloží, zázračně vzrostou atd. Na Boží narození posvátný klid a ticho obestírá dům i ves. Na sv. Štěpána hospodáři a pacholci sbírají své měchy a »vandrují«, mnohý z nich pak ani svého domu nemůže najíti. Za starších dob velebný pán s kostelními zřízenci chodil po koledě, zkoušel děti z náboženství a otcové vydávali počet, kdo byl u nich u velikonoční zpovědi. Proto všechno uvedla hospodyně do nejlepšího pořádku, a žehnáček zaopatřila svěcenou vodou. Děti dostávaly obrázky. Večer chodívá ještě mladá chasa na koledu k sousedům, kdež zpívají moravské koledy. Nejobyčejnější popěvek jest: Ty svaty