Podle přání a žádosti p. Otakara Za c h ar a, tech. sládka a odborného spisovatele v Kročehlavech u Kladná, váženého a milého, dávného přítele, sestavil jsem za přílohu k časopisu »Sládek«, neodvislého týdenníku pivovarského, obraz, jak staří Čechové mívali ode dávna zábavné společnosti, jejichž účelem byly družné schůze, pitky se zvláštními řády a právy, kratochvíle všeho druhu, také někdy (podle vkusu lidí a doby) z míry bujné, nevázané i zase mírnější ku pěstování zábavy ušlechtilejší. Kniha, právě vydaná a též neodběratelům »Sládka« v knihkupeckém prodeji přístupná, má název: Rády a práva starodávných pijanských cechů a družstev kratochvilných v zemích českých. Obsah její zevrubně bude uveden v oddílu bibliografickém v Českém Lidu.

Přítel Zachar souhlasil, abych na knihu upozornil v Českém Lidu ukázkou časovou pro dobu masopustní, z obšírné kapitoly 21. Masopust a jeho dvanáct synů. Děkuji srdečně zároveň za to, že p. Zachar svolil, aby všecky obrázky z Masopustu, charakteristické, původní české dřevořezby, pořízené nemalým nákladem věrně podle originálu, byly v Českém Lidu v tomto čísle masopustním otištěny. V české literatuře po prvé bude tento cyklus vyobrazení, naznačujících slavení masopustních radovánek a bujností u nás ve věku XVI., jako celek uveřejněn.

Z knih, které pod rouškou mravokárne, vyčítavé skladby zachovaly pestrý obraz masopustních veselostí staročeských se všemi pitkami a kratochvílemi, přední místo zaujímá: »Masopust, kniha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost, skrz kratochvilné o dvanácti synech Masopustových, patriarších pekelních rozjímání, spasitedlná naučení dávajíc, proč se jejich tovaryšství všichni varovati mají, nyní v nově vydaná od kněze Vavřince Leandra Bvačovského z Roudnice, děkana v městě Slaném. Vytištěno v Starém Městě Pražském u Jiřího Melantricha z Aventýnu. Léta Páně 1580". Knihu věnoval Rvačovský Václavovi, purkrabí z Dom'na a na Bílém Oujezdci (jehož znak i jeho choti Elišky Bezdružické z Kolovrat a na Bílém Oujezdci jest připojen).

Spisovatel stále se omlouvá, že prý titul a počátek knížky podle zevnitřního způsobu světské i směšné věci naznačuje, ale zatím, že ten, kdo bude chtíti dobrým srdcem také jiné věci v ní sebrané uvažovati, že pod tím nic jiného nenajde, než upřímné a utěšené v pravou křesťanskou a Bohu líbeznou pobožnost uvedení. Toto přesvědčení Rvačovského s napověděným účelem knihy nevadilo však, aby výborný znalec života souvěkého, spisovatel Masopustu, rozvinul před zrakem čtoucího pěknou rozprávku o panu Masopustovi, o jeho ženitbě, o jeho dvanácti podařených synech, o jeho soudu s panem Postem, o jeho smrti a pochování Masopusta.