Do této osnovy dějové proplétá Rvačovský líčení masopustních mumrajů, maškár, vtipů, obřadů směšných a masopustních obyčejů, jídel, pitek, zábav, jak podepsaný jinde zevrubně ave spojitostí s jinými shodnými zprávami souvěkými ukázal.*)

Do knihy jsou připojeny původní dřevořezby, znázorňující Masopusta, jeho syny i jeho pohřeb. Také obrázky tyto věrně vyličují způsob tehdejších zábav, tehdejších představ o nezbedných synech Masopustových, zosobněných náruživostech a vášních ze života souvěkého. Odborníky překvapí, že v bibliothece Musea království Českého chovají se některé štočky dřevěné, dřevořezby původní, jimiž byly obrázky do knihy Rvačov-ského tištěny.

Již obrázek na rubu listu titulního naznačuje vhodně masopustní náladu. Masopust honosí se v přepychu na bujném koni, jehož čabraka opatřena jest'larvou. Místo kopí drží v rukou rožeň s nabodnutým selát-kem. Opásán jest jitrnicovým závitem. Po straně satan jednou rukou mává velikou sklenicí na uvítanou (vilkum) a druhou vystrkuje rožeň s navinutou klobásou a kuřátkem. Pana Masopusta rozněcuje Venuše bohyně, na jejíž hlavě míří Amor šípem na masopustního reka. Vzadu otvírá se jícen pekelný a Smrt se syčícím hadem již sahá na rameno Masopustovo, ukazujíc přesýpacími hodinkami, že doba vypršela. Na str. 161. podáváme věrné napodobení tohoto promyšleného, výstražného obrázku, jímž zároveň vystižena nálada celé knihy.

Knihu všecku pročítati, všechen obsah, zvláště rozvláčné a nezáživné vložky mravokárne, se suchoparnými doklady a výpisky, omrzelo by čtoucího nynějšího. Proto vybíráme, co se nám hodí do rámce spisu, totiž hlavní osnovu, rozprávky o dvanácti synech Masopustových, jejich vlastnostech, jejich obyčejích a pak spory Masopustovy a jeho konec. Doufám, že přijdou vhod i některé obrázky, kde jsou synové Masopustovi znázorněni v pěkných, charakteristických drevorytinách.

Artikul první, odkud se začal, aneb kde se počal Masopust. Artikul druhý, co jméno Masopust vyznamenává. Artikul třetí o zlobivé moci Masopusta.

Artikul čtvrtý o dvanácti synech Masopustových. Masopust chtěje se ženiti, vypravil se k starodávnímu svému tovaryši Luciperovi, knížeti v Tartarii. Neb se byl Luciper před tím oženil a pojal sobě ženu Nepravost a zplodil s ní množství dcer, z nichž nejstarší byla Pýcha, a tu Masopust si zamiloval. Masopust pak z ženy své Pýchy zplodil dvanácte synů, dědiců pekelních.

Soběhrd, první syn Masopustův. Ohyzdný, Bohu i lidem, nejstarší jeho syn Soběhrd, v stranách na východ slunce, s matkou svou