Cizí rozprávky o Češích za starodávna.*)

Rozličné byly a jsou posavad potupné i žertovné připovídky, jimiž se národ vysmívá národu. Máme po ruee hrstku dokladů, vypsaných ze starých knih různého obsahu, vedle řady článků novějších o téže látce. Podáme tu jen některé zprávy, jak vyprávěli o Češích v cizině.

Již při jméně se zastavíme. Jak známo, vykládán původ slova »Bohemus« (Cech) od Bojů, praobyvatelů země české. Píše Vlastimil mistr Veleslavín v ten rozum, že »Čechovu rodinu Bohemos t. j. božské aneb od Boha dané nazvali... Latiníci vůbec nás Boěmos nazývají, pravíce, že od oněch Bojů, o kterýchž nahoře psáno, jméno máme, v jichžto zemi Čech se svými se uvázal.« Jinak soudí potupná etymologie téhož slova, od neznámého skladatele smyšlená. Netřeba podotýkati, že prastará národnostní řevnivost mezi Čechy a sousedy jejich ode dávna rozhodně tu působila. Dokazováno totiž v latinských verších, že slovo Bohemus pochodí od bos (býk) a mus (myš). Zároveň vedle bázlivosti a jiného vytýkáno tu Čechům to, v čem sami Němci s jinými národy až příliš neblaze prosluli, jak dokázal zajímavými doklady J. W. Petersen v knize »Geschichte der deutschen Nationalneigung zum Tranke«. Skladatel snaží se dovozovati nevtipnou hříčkou slovní (b o s-potando, pití) náklonnost cechů k pijanství**) a spojuje slovo mus (myš) se zlodějstvím, dospívá takto k nejapné etymologii a charakteristice starého Čecha.***) Místo všech dodatků k tomuto projevu netajené zášti dáváme tu místo vhodnému a pravdivému výroku Veleslavínovu: »Že pak Němci a jiní národové netoliko smejšlejí o nás potupně, nýbrž i spisy hanlivé a důtklivé vůbec vydávají, není se hrubě čemu diviti. Když nahlédneme v své české kroniky, najdeme to, že se jim naši zase vrchovatě odplacují.« Mistr Veleslavín pravdu děl.

Jisto je, že po bouřích husitských bývalo jméno Čechovo ztotožňováno se jménem kacíř, bývalo v cizinô vyslováno s potupnou příhanou od pánů i lidu prostého. Z Denníku českého poselstva ku králi francouzskému roku 1464 (vyd. Dr. J. Kalousek) dovídáme se o tom zajímavých podrobností. Stalo se českým poslům, že byli vyhnáni z domu, kde byli hospodou, jakmile se rozneslo po městě, že jsou Češi. Nocovali na př. v místě, jménem »Petenau«: »Dvuor a duom hostinský velmi přípravný, a hospodyně, baba velmi zlá, kaceřovala nás i všecky Čechy.« Hůře bylo v Genevě. »A potom sme jeli těmi horami přepekelnými V| mil do města i Jeneva říšského a tu sme přijeli v velmi velký déšť a jakás bezmozká