baba bohalá přijavši nás do hospody u Anjela, i vyhnala nás z hospody ven v ten déšť, zvěděvši, že jsme z Čech, a kaceřovála nás.« Srv. Palacký, III. 1., 311 str.

Byli však také mnozí, kteří vyslovovali jméno Čechovo s podivem, s uznáním rekovnosti. Zapsal zprávu již Petr Žitavský, jak při turnaji působilo volání: »Hle, Čech!« Aeneas Sylvius haněl národ český pro husitské války dost a dost, ale dodal přece, že v nich jméno českého národa »oslavila stálost mužů udatných. Aniž jest krajina, kteráž by za časuov našich více mučedlníkův z sebe vydala, jako země česká!« Mimo to obecně znám jest jeho pochvalný výrok, jak prostá žena česká za tehdejšího věku vynikala znalostí sv. písma.

Kolovala rozmanitá pořekadla o Češích a v nich Čech bývá nazýván kacířem. V knize Curieuser Antiquarius, vyd. 1711 v Hamburku, I. 9, zapsáno německé rýmování, podle něhož je Šváb — žvastal a Cech — kacíř i Ketzer).

Gruter ve své knize Florilegium ethico-politicum napomíná ty, kdož cestují do cech, s podivnými poznámkami o jídle a o způsobu života,*)

V knize Antiquarius (8) poznamenáno, že obyčejně hanívají francouzskou vytrvalost, italskou pobožnost, německou střízlivost, španělskou věrnost, všecky mosty v Polsku — a mnichy v Čechách.

Kusých a podivných zpráv o Čechách roztroušeno je po spisech německých plno. Znali především po sousedstvu znamenité české pivo, jak svědčí hojné doklady u Martina Zeillera, Handbuch von Erinnerung., 1655,1. 386. Vyprávělo se dále a vypráví dosud, že kdo chce dojíti práva a spravedlnosti, jinde ho nenabude, leda v Praze! (Ve ckenstedt, Wend. Sag., 27). V Praze je prý také nejširší most kamenný, v Drážďanech a Řezně nejkrásnější (Zeitvertreiber, 1685, 202). Jako červená nit se vine v cizině z knihy do knihy pověst, že v masných krámech pražských není ani jedné mouchy, že odtud byly na věky kouzlem zaplašeny, jako prý komáři a mouchy z kteréhosi paláce v Benátkách. Tak věří Anhorn v Magiologii, 763, a jinde často se. to opakuje. Vloudila se pověst ta i do českých knih.

Řadu dokladů zapsal M. C. Rango v dějinách paruky, vyd. 1663, 23. Jsou prý v Němcích pověstné kryté povozy české, v zimě v letě vítané. Čeští kuchaři umějí prý výborně vařiti, jen mají-li plné špižírny. České »františky« (Räucherkerzen) a české groše jsou všude známy. Hlava česká každá je prý znamenitá. Na svědectví uvádí o tom autor rozmarnou rozprávku.

V citované knize »Zeitvertreiber« dočteš se několika potupných při-povídek o Ceších i o národech jiných, na př.: Polák a Čech se milují navzájem: přijde-li k nim Uher, jsou nenechaví všichni tři, hřeší všichni