str. 219
baba bohalá přijavši nás do hospody u Anjela, i vyhnala nás z hospody ven v ten déšť, zvěděvši, že jsme z Čech, a kaceřovála nás.« Srv. Palacký, III. 1., 311 str.
Byli však také mnozí, kteří vyslovovali jméno Čechovo s podivem, s uznáním rekovnosti. Zapsal zprávu již Petr Žitavský, jak při turnaji působilo volání: »Hle, Čech!« Aeneas Sylvius haněl národ český pro husitské války dost a dost, ale dodal přece, že v nich jméno českého národa »oslavila stálost mužů udatných. Aniž jest krajina, kteráž by za časuov našich více mučedlníkův z sebe vydala, jako země česká!« Mimo to obecně znám jest jeho pochvalný výrok, jak prostá žena česká za tehdejšího věku vynikala znalostí sv. písma.
Kolovala rozmanitá pořekadla o Češích a v nich Čech bývá nazýván kacířem. V knize Curieuser Antiquarius, vyd. 1711 v Hamburku, I. 9, zapsáno německé rýmování, podle něhož je Šváb — žvastal a Cech — kacíř i Ketzer).
Gruter ve své knize Florilegium ethico-politicum napomíná ty, kdož cestují do cech, s podivnými poznámkami o jídle a o způsobu života,*)
V knize Antiquarius (8) poznamenáno, že obyčejně hanívají francouzskou vytrvalost, italskou pobožnost, německou střízlivost, španělskou věrnost, všecky mosty v Polsku — a mnichy v Čechách.
Kusých a podivných zpráv o Čechách roztroušeno je po spisech německých plno. Znali především po sousedstvu znamenité české pivo, jak svědčí hojné doklady u Martina Zeillera, Handbuch von Erinnerung., 1655,1. 386. Vyprávělo se dále a vypráví dosud, že kdo chce dojíti práva a spravedlnosti, jinde ho nenabude, leda v Praze! (Ve ckenstedt, Wend. Sag., 27). V Praze je prý také nejširší most kamenný, v Drážďanech a Řezně nejkrásnější (Zeitvertreiber, 1685, 202). Jako červená nit se vine v cizině z knihy do knihy pověst, že v masných krámech pražských není ani jedné mouchy, že odtud byly na věky kouzlem zaplašeny, jako prý komáři a mouchy z kteréhosi paláce v Benátkách. Tak věří Anhorn v Magiologii, 763, a jinde často se. to opakuje. Vloudila se pověst ta i do českých knih.
Řadu dokladů zapsal M. C. Rango v dějinách paruky, vyd. 1663, 23. Jsou prý v Němcích pověstné kryté povozy české, v zimě v letě vítané. Čeští kuchaři umějí prý výborně vařiti, jen mají-li plné špižírny. České »františky« (Räucherkerzen) a české groše jsou všude známy. Hlava česká každá je prý znamenitá. Na svědectví uvádí o tom autor rozmarnou rozprávku.
V citované knize »Zeitvertreiber« dočteš se několika potupných při-povídek o Ceších i o národech jiných, na př.: Polák a Čech se milují navzájem: přijde-li k nim Uher, jsou nenechaví všichni tři, hřeší všichni
*) Laus. Magaz. 1858 str. 527. Charakteristik der Böhmen: »Hab wohl Acht auf deine Sachen! Böhmer Speis thu nit verachten. — Frisches Stroh halt vor dein Bett, Das ander voller L.... steckt! Dein Deckbett ist die Stubenheis, So dier austreibet grosen Schweis. Weiter thue auch nicht trauen, Denn hier giebt es schlimme Bauern.«