str. 222
váného. Vyznačení mnou navržené — tečkování, v tomto případě dvou čar taktových — vyhoví tomuto požadavku. Poněvadž pak jest tento tvar třídobého rythmu, jak jsme viděli, jediným, nevzniká tím ani víceznačnost. Ve všech následujících příkladech bude nám tedy označení
značiti tento třídobý rythmus, akcentovaný tak, jak shora vytknuto.
Vysoce zajímavý rythmus tento našel jsem ve dvou písních »do kolečka«. První z nich, jejíž variace bohužel jsem se nemohl dopíditi, jest:
2. [: Huž se svítá, je den bílý, :] [: já musím jít vod svý milý. :]'
3. [: Ditě, muži, dite k ženám, :] f: já bych k ní šel, já ji nemám. :]
|
V této písni vyskytuje se uvedený rythmus výhradně sám. Jeho vznik z deklamace nejen slovné, ale i větné (Dite, muži! —¦ Dite k ženám, já bych k ní šel, — já ji nemám) jest tak jasný a zpíván bývá tak přesně a určitě, že jest píseň tato proň typickou. Vzal jsem odtud (analogicky dle furiantu) název pro tento třítaktový rylhmus: rythmus svítáníčka. Ze stanoviska harmonického zajímavá jest tato píseň stálým sklonem k tónině As dur (t. zv. Subdominante hlavní tóniny Es dur).
Druhá píseň se zajímavou variací instrumentální jest
|
