Čechové opláceli sousedům i jiným národům (viz nahoře výrok Veleslavínův) jejich vtipy a potupy. Dokladem mohla by býti vtipná rozprávka Havlíka z Varvažova (O ctném obcov., 1613, 422a): »Všickni národové rozdílně bolest snášejí a stravují. Němec, když ho co škrtí, pije, Francouz zpívá, Š panel pláče a Vlach spí.« Není však tento výrok původní; kniha upravena z italského. Českého původu jest úvaha kněze Veselého (Kázání, 1724, I. 176): »Jakým jazykem mluvil ďábel, když Evu podvedl? — Jsou, kteří smejšlejí, že mluvil jazykem židovským, poněvadž to byl první jazyk a Ev# jinač mluviti neuměla. Jiní se domnívají, že mluvil francouzsky, protože mluvil velmi oulisně, což při tom jazyku se nachází. Jiní praví, že mluvil česky, protože mluvil ostře a ji mocně k hříchu namlouval. Jiní, že mluvil španělsky, protože mluvil pyšně: »Budete jako bohové.« Jiní, že mluvil řecky, protože mluvil nevějně a nevěrnost nejvíce u Reků se nachází.« Přísloví polské však namítá: »Ďábel svodil Evu po vlásku, Eva Adama po česku, Bůh jim zlořečil po němečku, anděl pak je z ráje vyhnal po uherskú.«

V druhém oddílu vyskytuje se někdy opakování téhož dvojslabičného slova (obdoba trojnásobného opakování při furiantu) :

Já jsem panna růže, růže.

Příklady porušeného akcentu druhého a čtvrtého :

Jest tedy charakteristikou tohoto rythmu vytvoření dvou slovných skupin, z nichž druhá počíná třetí (lehkou) dobou druhého taktu.

Hudebně vyznačen jest řečený rythmus ve třech taktech tříosmi-nových :

Tím spíše než při rythmu furiantském patrná jest tu nevýhoda, ba nemožnost, rythmus tento vyznačiti příslušnou změnou taktu. Neboť nehledě k tomu, že vyskytoval by se tu též takt pětiosminový (leda že by se rythmus ten docela rozdrobil na čtyři takty, z nichž druhý byl by tří-osminový, ostatní dvouosminové), musila by se tato měna taktu díti stále, po každém taktu. Nejzávažnějším důvodem jest, že by se ztratilo vědomí souvislosti rythmu toho jako celku, v devíti osminách absolvo-