svízelích vojenských, 29. července 1645. Vaší Mti urozená pani, paní mně milostivá, Vaší Mti prosím, račte mi odpustiti, všickni ti lidé boha-prázdní a lehkomyslní že to činí, proti Bohu a Vaší Mti již, se tuším, všicky proti Vaší Mti postavují, tito bohaprázdní utíkali od toho přemi-lého dobytka, na mou duši, abych měla s tím na půstech horách bejti nešla bych od toho pryč. Ten zráce Ondráček posavad doma není, ta. Marjana Předborská hned doma ňáký spuntování sládkem vzala a musela sládkovi dáti šaty shovati a ten Vondráček zloděj Vaší Mti sládkem jedna ruka, všickni přej čekají tý proměny, že tak bude jako se stalo panu Vlkovi, co jen sami chtějí to dělají, všickni sumou ouředníci sou kukličky chytří na Vaší Mt, abyste jim ráčili dáti pomoc, nač b}" nyní byla, aby v Táboře se klukovala jako my se klukujeme, plat a statku užívání aby bylo jinýmu Vaší Mti, vyskoumala sem já došli dobře loňského, ten jen' břicho pase, aby zboží velký měl, utratil by je čtyrykráte za den vaření a pečeni žere. Vaší Mti jeho ženy její lehkomyslnosti vypsati nemohu, abych já doma nebyla, on by stále v Táboře ležel a ona by mu hubu špikovala. Nedejž mi Bože tý licoměrnosti do mýho srdce, prach sem, v prach se obrátím, co zlýho i dobrýho učiním, sebou to všecko na soud vzíti muším a za všecko od Pána Boha záplatu bráti budu. Vaší Mti že sem něco pochybila toho dobytka poznamenati, Bohem se vosvěčuji, nic mi to divné není pro mou žalost a pláč nad těma Vidma bezbožnosti jejich, že toho dobytka sehnati spěčovali. Dvěma děvkám v Chustnici sem musila dáti nové boty, jedny Kocmance a druhý tý hrnčířové ze Mnichu, na věky toho nejsou hodni, co sem se jich pěkně naprosila, aby nic takovýho naproti mysli Vaší Mti nečinily, nic jako duby byly, ani ke mně nemluvily. Vaší Mti slyšela sem, ale nevím jeli to tak, že ta shrbená Bohatka toto mluví, ale hromi proč ti sediaci nejdou pryč, věcích daní na ně ukládají, a když se jí proti tomu řeklo, však dosti Její Mti paní dává, to že říkala Bohatka: dává to co jim prvý sediaci nadali, to mi povídal Rosypa, že to od ní slyšel. Ta její polámaná cera bude kulhavá, není zahojená, chytila se syna Pavla vovčáka chustnického, povídají mi, že tam u tý starý hrnečkové znamenitej tartas píti a muzika, nic žádnej žádnýho se nebojí; Bože, změniž to, nerač toho průchodu lidem zlejm dávati. Vaši Mti vzala sem husy padesáte do domu do Tábora a štyry husy, kuřat a slepic půl sedmý kopy, moc to sní. Pane Bože, opatrujž to sám. Dva voly a krávu též v Táboře mám, jeden vůl z Radenína a druhej z Ghustnice, ještě v Chustnici na krmníce, jeden vůl a dva bejci v Radeníně, jeden vůl a bejk. Vaší Mti na svou duši to beru, že ta šafářka radenínská nic toho nekrmí, jen toho kosti a kůže rovně se jí dává jako prveji. Vaší Mti hned po uhnáni dobytka dojili v Radeníně tři hrnce za den, potom sem ujela do Tábora, vezla sem ty sejry, jak sem ujela do Tábora, milá šafářka hned dojila míněji než dva hrnce, tu sem se zlobila, byla bych je byla nesměla sem, aby to nezutíkalo, opět co sem doma dojili tři hrnce za den. Vaší Mti já hned nevím kde bych tu ženu vzala na to pasení, Vaší Mti o tom vím, že tu v Kozmicích zůstává jedna poddaná Vaší Mti, jak byla v Ro-